Opus perfectum

Říká se, že Schönbergova Komorní symfonie pro 15 sólových nástrojů op. 9 je skladatelovým opusem perfectum. Každopádně kompozice z roku 1906 je jedním z úhelných kamenů hudby 20. století a je symbolem pro tehdejší rozbíjení klasické tonality a práce s hudební materií. V Praze kupodivu zní je zřídka. O to více je třeba ocenit její zařazení na první abonentní koncert Pražské komorní filharmonie (4. 10., Rudolfinum Praha). Její dirigent Michel Swierczewski je navíc velký znalec moderní hudby, těžko byste u nás hledali lepšího pedagoga pro „výuku“ interpretace moderní a hlavně soudobé hudby, a dokázal mladé hudebníky pro Schönberga nadchnout. Výsledkem bylo strhující provedení, jež nemělo slyšitelnou chybu. Gurmánským zážitkem se však stalo i provedení Beethovenovy „pastýřské“ 6. symfonie , jež mělo komorní lehkost, perlivost a v Čechách neobvyklou přesnost. Nemohu ještě nezmínit lahůdkové provedení Schumannova Koncertního kusu pro kvartet lesních rohů F dur op. 86 . České hornové kvarteto je souborem pozoruhodné úrovně.

Sdílet článek: