Festival Bryna Terfela (Faenol Festival) v amfiteátru v parku na loukách poblíž městečka Bangor v severozápadním Walesu je regionální akcí s mezinárodními ambicemi. Pro obyvatele této relativně odlehlé části hlavního britského ostrova je čtyřdenní open-air program mimořádným kulturním podnětem. Klasické hudbě byl i letos věnován jen jeden večer, další patřily lehčím múzám a zábavě. Basbarytonista Bryn Terfel , v operní oblasti již nesporně světoznámý, se nedaleko narodil a také tam žije. Pohnutky k pořádání podobného podniku má z velké části vlastenecké. Však také jeden koncert věnoval zpěvákům populárních žánrů s texty výhradně ve velštině. Operní gala, přes menšinovost tohoto žánru a tomu odpovídající návštěvnost, několikatisícovou, ale i tak menší než u ostatních programů, bylo (23. 8.) přirozeným středobodem víkendového festivalu. Terfel zazpíval svým bohatýrským, ale ohebným hlasem skvěle Mozarta i romantické árie, vtipkoval velšsky s publikem, pěvecky se zcela rozdal a předvedl, že umí také pískat na prsty, vystoupil i v duetech, ale větší prostor přece jen dal svým hostům. Z obou mladých žen zaujala především Diana Damrau , která už má bohaté zkušenosti sahající až do Metropolitní opery. Ukázala se jako mimořádně všestranná – s komediálním talentem i se schopností vytvořit velké postavy italského repertoáru. Oslnila křišťálovými koloraturami jako Královna noci, stejně tak ovšem zaujala v belcantových scénách z Gounodova Romea a Julie a z Delibesových oper Lakmé a Les Filles de Cadiz ; neodolatelná byla i v ukázce z Lehárovy Veselé vdovy . Mezzosopranistka Nadia Krasteva byla objevem – má velký fond a pódiovou suverenitu. Zpívala Dalilu, Eboli, Amneris a další árie s velkou výrazovou intenzitou. Tenorista Johan Botha patří v současnosti ve svém italském oboru k oporám mnoha produkcí. Nelze mu nic vytknout, má silný hlas, kterým dostačujícím způsobem uzpívá i Kalafovo Nessun dorma z Pucciniho Turandot . Ve srovnání s několika málo skutečnými tenorovými hvězdami mu však přece jen něco chybí. Terfel získal orchestr Velšské národní opery z Cardiffu s dirigentem Garethem Jonesem . Program, který bylo vzhledem k místu konání samozřejmě nutno zvučit, měl i v doprovodu – přes rušivý vítr, ochlazení a blížící se déšť – vysoký hudební standard.
