Opera žije – Xerxes

V neděli 9.2. shlédli diváci ve Stavovském divadle představení Händelovy opery Xerxes , nastudované uměleckým souborem Městského divadla v Ústí nad Labem . A budiž řečeno hned úvodem, že nad očekávání zdařile. Jejich vystoupení prokázalo kvality, jež tuto inscenaci řadí mezi nejlepší nejen v rámci volného cyklu Opera žije!, ale v širším slova smyslu i mezi nejzdařilejší operní počiny poslední doby u nás. Dirigent Norbert Baxa vedl orchestr s pečlivou přesností, která hudebnímu vyznění díla propůjčovala rysy přesvědčivosti a autenticity. Orchestr ústecké opery podal vyrovnaný a korektní výkon, směrovaný Baxou k přesnému a zvukově vkusnému vyznění. Händelova opera, uvedená roku 1738 v Londýně jako jedna z posledních z velké řady oper, uvedených a psaných skladatelem pro tehdejší operní metropoli, oplývá sice tradičně změtí typických milostných intrik a zápletek, jak to milovala barokní opera, ale byla geniálním autorem přioděna do tak nádherného hudebního roucha, že kráse jeho hudby nelze odolat ani dnes. A to uměl soubor vyzvednout svým podáním naprosto spontánně.

Na jednoduché, ale funkční a vkusné scéně Jana Zavarského , členěné malým pohyblivým portálem, nasvěcovaným světelnými pásmy pastelových barev a rozrůzněné několika funkčními rekvizitami, rozehrál režisér Martin Otava úsměvnou, vkusnou a komické momenty příznačně vyzdvihující hereckou akci, která s postupujícími dějovými peripetiemi nabývala na přesvědčivosti a nutno říci roztomilosti tak, že publikum jevištním akcím přihlíželo s potěšením a zájmem až do konce vzdor tomu, že spleť dějových milostných intrik barokní opery hrozí často ustrnout v jevištní fádnosti a nudě. Že tak tomu nebylo zde, je zásluhou nejen režiséra a dirigenta, ale neméně i ansámblu sólistů (nutno ovšem poznamenat, že až na dva všichni ostatní v Ústí jen hostují!), kteří se do svého úkolu vrhli s entuziasmem a nadšením operního mládí.

Mezzosopranistka Denisa Hamarová v titulní roli Xerxa podala úctyhodný výkon, který prokázal v jednotné barvě vyrovnaný, ohebný a tvárný hlas značného rozsahu a schopnosti přesné koloratury. Canto spianato úvodní árie Ombra mai fu , nejslavnějšího čísla opery, se jí sice v důsledku dechového neklidu nezdařilo tak působivě, jak by si bylo přát, ale v dalších, velmi obtížných ariózních útvarech dosáhla naprosté přesvědčivosti s technickou jistotou tak, že je nutno jí přiznat jeden z hlavních podílů na působivém vyznění tohoto provedení. V roli králova bratra Arsamena vystoupil americký kontratenorista Johnny Maldonado , který prokázal technickou brilanci hlasu a výborně využívanou technikou apoggia a zaujal působivým dynamickým odstíněním zejména v áriích a duetech 2. a 3. aktu. Jeho herecké ztvárnění postavy bylo spíše umírněné, ale korektní. Každopádně předvedl našemu publiku pěvecké umění kontratenoru, u nás dosud jen málo obvyklé, z nejlepší stránky. Spolehlivý, ač méně osobitý výkon podala Ludmila Vernerová v úloze Romildy, která po Angelice z nedávného Vivaldiho Orlanda furiosa (ve Státní opeře Praha) prokázala, že její nejvlastnější pěveckou oblastí je oblast barokní opery, a to i vzhledem k jejímu sklonu k jisté afektované unylosti, která ovšem možná zde vyplývá z komické nadsázky svěřené role. Hlasem i přirozenou hrou a bezprostředností ji zastínila Anna Janotová-Klamo v úloze Romildiny vrtošivé a roztomile komické sestry Atalanty, jež se vedle Hamarové Xerxa a Maldonadova Arsamena prosadila mezi protagonisty tohoto provedení. Andrea Kalivodová v úloze odstrkované královy snoubenky Amastris je jistě nadějným hlasovým příslibem, jemuž však větší pěvecká kultivovanost (a tónová vyrovnanost) ukáže cestu k vokálnímu vyznění, přesvědčivějšímu než dosud. Obě basové role králova vojevůdce Ariodanta (Alexandr Froklov ) a Arsamenova sluhy Elvira (Pavel Klečka ) doplňovaly bufózními prvky a peripetiemi výkony protagonistů. Každý svým způsobem a všichni společným úsilím (mezi sólisty i ti, kteří v Ústí jen hostují) přispěli k plnému a přesvědčivému vyznění zřídka uváděného díla, které patří zajisté k perlám mezi díly svého tvůrce, ale jež má navíc v tomto nápaditém a vkusném scénickém vyjádření šanci prosadit se úspěšně i v zahraničí, kde je barokním operám věnován větší prostor i zájem, než je tomu u nás.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější