V hudebním obsahu čerpal Messiaen inspiraci od Wagnera a Schönberga až po zřetelné zvuky bigbandu a syntezátoru 70. let, včetně použití elektronických kláves. Messiaenova estetika a skladebná technika má mozaikovitou formu. Dá se přirovnat k obrazu chrámového okna. Studoval umělecká okna středověkých katedrál a právě tuto představu tvůrce sledoval a byl jí zcela okouzlen. Ve svých hudebních slovních projevech stále popisoval jejich zářící barvy, kontrasty, abstraktní „rytmické“ předlohy a duchovní symboliku. Zdůrazňoval jejich dvojitou komunikativní strategii. Na jedné straně „obrazový katechismus“, který líčí biblické epizody a svaté legendy, na druhé straně nabízí pohled do slunečně zářících paprsků s oslepujícím dopadem na pozorovatele. V tomto kaleidoskopickém dojmu nacházel skladatel svůj fenomén v transcendentálním smyslu, jakousi hranici v pozemském chápání a pronikání z racionálních konceptů do nevysvětlitelného prostoru nekonečna. Princip své komunikativní duchovní strategie označil Messiaen jako „hudbu vitráží“. Skládá se jako mozaika z malých elementů, z nichž každý představuje „barevnou hodnotu“.
V inscenaci, která nesporně zaujme pozorného posluchače a diváka, následují rychle a efektně za sebou neustálé proměny, prudké zlomy a tempové kontrasty, vyvážené zklidňujícími meditacemi, jež skladatel výrazně doplňuje a objasňuje. V melodiích hojně cituje ptačí zpěv a vyplňuje jím naznačenou symboliku. Dva úctyhodné pěvecké výkony stojí za zvláštní pozornost. Postavu Františka ztvárnil dvoumetrový norský blondýn Frode Olsen , barytonista se skvěle zabarveným, svítivým hlasem a strhující fyziognomickou intenzitou projevu. Dynamicky fascinující pohybovou studii a jímavý pěvecký výkon předvádí španělská sopranistka Ofelie Sola . Dirigent Marc Albrecht skvěle vyřešil všechny složitosti obrovité partitury. Obecenstvo se dočkalo v prvních červencových dnech mimořádného zážitku; není divu, že reprízy v sezoně 2002/2003 jsou již vyprodány.