Opava – Carská nevěsta

Slezské divadlo v Opavě opětovně sáhlo k neotřelému opernímu titulu. Carská nevěsta od Rimského-Korsakova je sice v Rusku známým kusem, u nás však téměř objevem. Inscenace, za níž stojí dirigent Jan Snítil a režisér Jan Štych mladší, jasně upozorňuje, že autor patnácti oper by přece jen už konečně mohl stát za soustavnější pozornost. Carská nevěsta není žádnou pohádkou, ale přes výrazné národní prvky a přes historické odkazy především a hlavně vášnivým a krvavým dramatem. Je pravda, že jiný, například italský skladatel by asi podobný námět koncem 19. století ztvárnil ještě mnohem vyhroceněji, ale Korsakov nebyl žádný verista. Jeho hudba je motivicky propracovaná a melodicky a charakterizačně bohatá, ale v kontrastech spíše umírněná a střídmá. Základem zápletky je zhoubná touha bojara Grjazného po Marfě, kterou si ovšem má brát jeho přítel, a současně žárlivost bojarovy dosavadní milenky Ljubaši. Marfu si však nakonec vybere za ženu car Ivan Hrozný. Ljubaša ovšem mezitím podstrčila své sokyni zničující lektvar a bojar odstranil přítele-ženicha. Opera končí vraždou Ljubaši, zatčením Grjazného za oba zločiny a především zešílením Marfy. Režisérovi se toto vše podařilo názorně a logicky inscenovat, zůstal ovšem u běžných prostředků odpovídajících úsporné scénografii a tradičním kostýmům. Jde o zdařilé představení bez ambicí být výrazně moderním hudebním divadlem. Hudební nastudování slyšitelně těží z toho, že orchestr pocítil v tomto titulu příjemné obohacení obvyklého repertoáru a hrál s chutí. Autorem podrobně vypracovaná a bohatě proměnlivá partitura dostala od dirigentského pultu detailní impulsy v ruském charakteru, ve výrazu emocí i v přesnosti a souhře. Sólisté zvládli ruštinu i vytvoření životných postav víc než uspokojivě. Ústřední ženská postava Marfy byla v podání Terezy Kavecké v lyrice i tragice pěvecky zcela přesvědčivá. Rovněž barytonista Nikolaj Někrasov našel pro negativní postavu bojara ve svém umu to nejlepší. Ljubašu zpívala Eliška Weissová a nešťastného ženicha Lykova svým smělým, ale charakteristicky zbarveným tenorem Michal Pavel Vojta . Soudě podle představení, které se odehrálo 17. února jako první po premiéře, nevelký opavský soubor má v tomto titulu, podobně jako každý rok alespoň v jednom zcela výjimečném, uměleckou laťku značně vysoko.

Sdílet článek: