čtvrtek, 9. červenec 2009

Opava - Carská nevěsta

Napsal(a) 

Slezské divadlo v Opavě opětovně sáhlo k neotřelému opernímu titulu. Carská nevěsta od Rimského-Korsakova je sice v Rusku známým kusem, u nás však téměř objevem. Inscenace, za níž stojí dirigent Jan Snítil a režisér Jan Štych mladší, jasně upozorňuje, že autor patnácti oper by přece jen už konečně mohl stát za soustavnější pozornost. Carská nevěsta není žádnou pohádkou, ale přes výrazné národní prvky a přes historické odkazy především a hlavně vášnivým a krvavým dramatem. Je pravda, že jiný, například italský skladatel by asi podobný námět koncem 19. století ztvárnil ještě mnohem vyhroceněji, ale Korsakov nebyl žádný verista. Jeho hudba je motivicky propracovaná a melodicky a charakterizačně bohatá, ale v kontrastech spíše umírněná a střídmá. Základem zápletky je zhoubná touha bojara Grjazného po Marfě, kterou si ovšem má brát jeho přítel, a současně žárlivost bojarovy dosavadní milenky Ljubaši. Marfu si však nakonec vybere za ženu car Ivan Hrozný. Ljubaša ovšem mezitím podstrčila své sokyni zničující lektvar a bojar odstranil přítele-ženicha. Opera končí vraždou Ljubaši, zatčením Grjazného za oba zločiny a především zešílením Marfy. Režisérovi se toto vše podařilo názorně a logicky inscenovat, zůstal ovšem u běžných prostředků odpovídajících úsporné scénografii a tradičním kostýmům. Jde o zdařilé představení bez ambicí být výrazně moderním hudebním divadlem. Hudební nastudování slyšitelně těží z toho, že orchestr pocítil v tomto titulu příjemné obohacení obvyklého repertoáru a hrál s chutí. Autorem podrobně vypracovaná a bohatě proměnlivá partitura dostala od dirigentského pultu detailní impulsy v ruském charakteru, ve výrazu emocí i v přesnosti a souhře. Sólisté zvládli ruštinu i vytvoření životných postav víc než uspokojivě. Ústřední ženská postava Marfy byla v podání Terezy Kavecké v lyrice i tragice pěvecky zcela přesvědčivá. Rovněž barytonista Nikolaj Někrasov našel pro negativní postavu bojara ve svém umu to nejlepší. Ljubašu zpívala Eliška Weissová a nešťastného ženicha Lykova svým smělým, ale charakteristicky zbarveným tenorem Michal Pavel Vojta . Soudě podle představení, které se odehrálo 17. února jako první po premiéře, nevelký opavský soubor má v tomto titulu, podobně jako každý rok alespoň v jednom zcela výjimečném, uměleckou laťku značně vysoko.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.