Olomouc – Dalibor

Stává-li se česká opera v našich divadlech vzácným hostem, pak patří Smetanův Dalibor k těm nejvzácnějším. Už pro náročnost titulního tenorového partu. Moravské divadlo v Olomouci se rozhodlo obtížím čelit nejen při volbě sólistů. Osvědčený inscenační tým režiséra Michaela Taranta , scénografa Jana Duška a kostýmní výtvarnice Kláry Vágnerové doplnil dirigent Petr Šumník . Ale tím snaha olomouckých neskončila – zatoužili po proměně slov Špindlerova libreta. Přesněji řečeno – Wenigova libreta, přeloženého z němčiny do češtiny Ervínem Špindlerem. Starobylost textu narušovala spánek už mnoha interpretům této opery a zhruba dvacet let existuje upravený text Dalibora od Rudolfa Vonáska, velmi zkušeného překladatele libret, který se však nikdy nepodařilo uvést na scénu. Prvním, jehož vedení olomouckého souboru vyzvalo k vytvoření nového textu libreta, byl Jaromír Nohavica, který však tuto nabídku nepřijal. Dalším kandidátem se stal Pavel Drábek , dvorní libretista brněnského Ensemble Opera Diversa, stálý spolupracovník skladatele Ondřeje Kyase, vzdělaný hudebník a divadelník, jehož doktorská práce se mimochodem týká překladů her Williama Shakespeara.

Pavel Drábek si situaci ani v nejmenším neusnadnil a pochopitelně konzultoval nově vznikající text také s režisérem připravované inscenace Michaelem Tarantem. Především se snažil neporušit hudební strukturu opery, volit slovník, odpovídající době Smetanově, užít z původního libreta co nejméně replik, pokud možno neopakovat jednotlivá slovní spojení, ale nahrazovat je synonymy, dotvářet dramatické situace a dokonce vytvářet i situace nové. Měla-li se prohloubit logika děje a historický charakter rytířského dramatu, pak Pavel Drábek vymyslel i královu lest, podle níž mládenec, který se vloudil do Daliborova vězení, jej údajně otrávil. Tato falešná zpráva měla vyvolat zmatek v řadách Daliborových stoupenců.

Pro interprety jednotlivých rolí nebylo studium nového textu právě lehké, pochopitelně zvláště pro ty z nich, kteří se s touto operou už setkali na jevišti. Tvůrce nového textu však nebyl, jak se ukázalo, nepřístupný tvůrčímu dialogu. Například představitelka Milady Hana Kostelecká stála o to, aby v její árii zůstal původní výkřik „Ó nebe, nebe!“ – a Pavel Drábek s tím souhlasil, protože uznal, že je emotivnější, působivější než slova, jejichž je autorem. Můj názor na nový text Dalibora? Myslím si, že ideální by (snad!?) bylo zachovat ty části libreta, které nezastaraly a pouze je doplnit o nové pasáže. Uvědomuji si však, že by takový přístup velmi okleštil autorská práva upravovatele libreta. A tak se skláním před odvahou Pavla Drábka i před jeho úsilím, které přineslo do Dalibora mnohá zajímavá místa.

Samotná olomoucká inscenace je velmi zdařilá – režisér Michael Tarant naplnil scénu akčním děním z doby rytířské. Funkční scéna Jana Duška, plná variabilních schodišť a spojovacích mostů, otevřela olomoucké jeviště až k divákům a dotkla se jeho zadní stěny, inspirativní divadelní kostýmy talentované Kláry Vágnerové dodaly účinkujícím na atraktivitě. A hlavně: operní dirigent od pána boha Petr Šumník (je jednou z velmi mála výjimek u nás) si neobyčejně porozuměl s režisérem Tarantem. Jejich společný Dalibor je temperamentní, dramatický, sugestivní i ve vypjatých emotivních pasážích. Velmi dobře působí zapojení orchestrálních hráčů do jevištního dění – výborní trumpetisté a především Daliborův přítel – houslista (Marek Šumník ). Byli jsme svědky skutečného gesamtkunstwerku. Teprve tehdy, je-li inscenační tým jednotný ve svém tvůrčím gestu, dokáže-li se dirigent domluvit s režisérem na jednotném postupu, může vzniknout opravdu kvalitní operní inscenace. Jinak řečeno – v případě, že režisér dovede zakomponovat hudební složku do své režijní koncepce, je na dobré cestě k působivé operní inscenaci. Předpokladem jsou však kvalitní operní herci, kteří by danou koncepci naplnili. Na premiéře velmi příjemně překvapil mexický tenorista Rafael Álvarez jako Dalibor, Hana Kostelecká byla přesvědčivá v roli Milady, Jakub Kettner vytvořil na obdivuhodné úrovni roli krále Vladislava, David Szendiuch byl znamenitým Žalářníkem a Jakub Tolaš Velitelem stráže. Také ostatní sólisté odvedli spolehlivé výkony, velmi dobrý byl i sbor pod vedením sbormistryně Lubomíry Hellové , který spolehlivě zvládal herecké a pohybové požadavky režiséra Michaela Taranta.

Inscenaci Dalibora předvede Moravské divadlo Olomouc 7. března na Festivalu hudebního divadla Opera 2009 ve Stavovském divadle.

Sdílet článek: