středa, 1. duben 2015

Ojedinělá štafeta houslové virtuozity

Napsal(a) 

Jan Mráček, Petr Matěják, Josef Špaček a Václav Hudeček, foto Petr Horník Jan Mráček, Petr Matěják, Josef Špaček a Václav Hudečekfoto: Petr Horník

Tak lze nazvat skvělý hudební zážitek, který 30. března 2015 vychutnali posluchači v pražské Smetanově síni Obecního domu. V rámci cyklu Nové horizonty pořádaného Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu se spojili čtyři špičkoví čeští houslisté Václav Hudeček, Josef Špaček, Jan Mráček a Petr Matěják k úchvatnému ohňostroji houslového umění. Tři o generaci mladší umělci mají s Václavem Hudečkem společné nejen to, že se účastnili kursů jeho akademie v Luhačovicích a získali tam nejvyšší ocenění. Každý z nich představuje podobně slibný začátek, jakým kdysi oslnil on sám. Koncert natáčely jak Český rozhlas, tak Česká televize. Dramaturgie koncertu se nesla v duchu velké show, což v tomto případě neobvyklost a účinek celého představení velmi umocnilo. K tomu přispěly i vtipné komentáře Jana Pokorného a Václava Hudečka v začátku a mezi jednotlivými čísly pořadu. Koncert zahájil Symfonický orchestr ČR pod vedením Tomáše Braunera půvabně odlehčenou předehrou Rossiniho opery Hedvábný žebřík. Orchestr byl ve skvělé formě a ihned zaujal svou chutí a radostí ze hry. Sólisty pak doprovázel velmi vnímavě a citlivě i v agogicky či dynamicky choulostivých místech. Jako první vznítila houslový ohňostroj jiskra ze smyčce Jana Mráčka v brilantním provedení Introdukce a Ronda capricciosa C. Saint-Saënse. Nechce se věřit, že ten barevný krásný zvuk v Introdukci houslista vykouzlil z obyčejné „fabriky“. Virtuózní závěr Ronda téměř dosáhl nadzvukové rychlosti, ale přesto byl precizně zřetelný a přesný v každé své nanosekundě.

Tomáš Brauner a SOČR, foto Petr Horník Tomáš Brauner a SOČRfoto: Petr Horník

Mráček je čerstvý vítěz vídeňské soutěže Fritze Kreislera a nesporně jeden z nejvýraznějších talentů, jaké se v posledních desetiletích u nás mezi houslisty objevily. Svým založením a zářivým charismatem mi velmi připomněl mladého Václava Hudečka. Náladu populárního sóla z Massenetovy opery Thaïs velmi vkusně a působivě předvedl Petr Matěják. Tato sentimentální hudba v instrumentaci podbarvené harfou se mi jeví mnohem přijatelnější, než v klavírní úpravě. Na rozdíl od následujícího Čajkovského Vals scherza, kde jemné finesy houslové techniky v orchestrální instrumentaci občas zanikají, což u brilantního a efektního provedení Petra Matějáka bylo škoda. Matěják je z celého čtyřhvězdí nejmladší. Poprvé na sebe výrazně upozornil v roce 2012, kdy zvítězil v rakouské mezinárodní soutěži J. Brahmse. Josef Špaček si vybral ke své prezentaci 3. větu Houslového koncertu Maxe Brucha. Tento koncert byl hned od počátku velmi žádaným a úspěšným dílem, srovnávaným s houslovým koncertem Brahmse. Jeho závěrečná věta je efektní dramatická smršť plná virtuózních prvků. Současný koncertní mistr České filharmonie je mezi českými houslisty jediným finalistou nejprestižnější a nejnáročnější houslové Soutěže královny Alžběty v Bruselu, a provedení této skladby opět zřetelně ozřejmilo, proč tomu tak je. Rapsodie La Tzigane Maurice Ravela se v rukou Václava Hudečka svíjela s neodolatelně ohnivou smyslností a temperamentem. Navzdory zšedlým současníkům září Hudeček stále svěží a podmanivou jiskrou. Málokterý úspěšný umělec tak nezištně vyhledává, podporuje a propaguje své nadějné mladší kolegy – a v současném tvrdě komerčním světě tedy nebezpečné konkurenty - jako on. Taková osobnost je dnes vzácným příkladem.

Josef Špaček, Jan Mráček a Tomáš Brauner, foto Petr Horník Josef Špaček, Jan Mráček a Tomáš Braunerfoto: Petr Horník

Zbytek večera byl souzněním sólistů. Jan Mráček a Josef Špaček vystřihli se vzdušnou elegancí Navarru pro dvoje housle Pabla de Sarasateho jako jediná čtyřruká bytost. Tuto efektní prskavku těžko uslyšíme s dokonalejší dvojicí. Třívětým Koncertem h moll pro čtvery housle Antonia Vivaldiho se otevřel zcela jiný svět. Totožné dílo napsal J. S. Bach pro čtvero cembal, a muzikologové dodnes tyjí z dohadů, kdo vlastně byl tím prvním autorem. Dávám přednost Vivaldiho verzi, v čemž mě houslové čtyřhvězdí opět utvrdilo. Koncert uzavřely Cikánské melodie Pabla de Sarasateho v podobě akrobatické show šesti virtuózních kaskadérů. Sólisté si do počtu přizvali dva členy orchestru – koncertního mistra Vlastimila Kebrleho a posledního laureáta Hudečkovy luhačovické akademie Antona Čonka. Každý z šestice představil jednu z částí, aby v závěru slili svůj zvuk do velezvuku virtuózních finálních pasáží. Nadšeně vstávající publikum si na rozloučenou vyžádalo opakování. Tento koncert svou neformálností, uvolněnou atmosférou a vrcholným mistrovstvím interpretů se stal krásnou a osvěžující součástí jarního návratu slunečního jasu a radosti.

 

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.