úterý, 30. červen 2015

Ohňostroj na závěr festivalu Concentus Moraviae

Napsal(a) 

Magdalena Kožená, foto Concentus Moraviae Magdalena Koženáfoto: Concentus Moraviae

Magdalena Kožená zdobí programy jihomoravského festivalu 13 měst Concentus Moraviae pravidelně a ozdobila jej jako krajanka a jeho patronka i ve dvacátém ročníku. Její koncert sestavený z francouzské barokní hudby 25. června ve Valticích celou přehlídku jako mimořádná událost završil a uzavřel.

Bylo to současně slavnostní představení a první využití zcela renovované historické Jízdárny valtického zámku, která sice pro svou monumentální délku z akustických důvodů primárně asi nebude ideálním koncertním prostorem, ale posloužila nyní dobře: skvělý festival zde vyvrcholil – a právem - ve velkém stylu. Přítomno mohlo být odhadem kolem osmi set posluchačů, včetně ministra kultury a dalších jmenovitě představovaných hostů - a ještě zbylo dost místa na televizní kamery a rozhlasové mikrofony. Program nazvaný Podvedená Medea obsáhl šest vokálních čísel z okruhu dvorských písní a kantát, jimž sólistka dodala jedinečnou emocionální naléhavost a přesný styl.

Šlo o projekt, který Magdalena Kožená prezentovala v poslední době už na několika místech. Doprovázel ji soubor Le Concert d´Astrée vedený cembalistkou Emmanuelle Haïm. Projekt ve zvuku mimořádně intimní, jakkoli je postava žárlivé a mstící se Medey spojena v mytologii i v umění s velkým osobním dramatem. Zastoupeni byli skladatelé Jean-Baptiste Bésard, Michel Lambert, Jean-Philippe Rameau, Marc-Antoine Charpentier a Louis-Nicolas Clérambault. Komorní sestavu tvořily dvoje housle, flétna, viola da gamba a cembalo – a byl to doprovod neanonymní, zcela osobní, houslisté Stéphanie-Marie Degand a Matthieu Camilleri i flétnista Jocelyn Daubigney hráli se stoprocentní odpovědností za svůj part, nejen spolu, ale každý i za sebe, v těsném bezprostředním souznění se sólistkou. Stejně tak osobně vyzněla loutna, která celý večer v předehře k první písni otevřela. A stejně tak hraje na cembalo Emmanuelle Haïm. Zajímavé je, jak se jemnější přístup těchto instrumentalistů po celý večer lišil od vášnivější, živočišnější a vyhroceněji drsnější hry některých jiných barokních souborů, zejména třeba orchestru Il Giardino Armonico, s nimiž Kožená také spolupracuje - ať už byl hlavním důvodem konkrétní charakter této tak trochu elegantní hudby, nebo přece jen odlišná individualita uměleckého vedení.  V programu figurovaly také tři ryze instrumentální kusy (jejichž autory byli Marais a Leclair), při nichž sólistka usedla v pozadí.

Foto Concentus Moraviae Foto Concentus Moraviae

Zrcadlení silného prožitku, hluboké vnitřní porozumění textu, respektive přesné vyjádření afektu a vcítění do psychologie postavy, to jsou silné stránky projevu mezzosopranistky Magdaleny Kožené ve staré hudbě - a nebylo tomu teď jinak. Žánrově šlo spíše o lamenta a dramatické scény než o nezávazné písně. Zněly vokální skladby v pomalejším tempu, se značným tahem, nepolevující v intenzitě výrazu, náladou příbuzné, ať už byly z počátku, a nebo i z konce 17. století. Patří k nim stejně tak temné tóny, jako dramatické sopránové výšky, stejně tak klenuté fráze v Charpentierově árii z opery Medea, jako uťatý výkřik v Rameauově árii Telaïre z opery Castor a Pollux. Vrcholem byla pochopitelně nejrozměrnější kompozice – Clérambaultova kantáta Médea ze sbírky z roku 1710, členěná recitativy, expresivní, opojná. 

Na úplný závěr festivalu byl hodinu po koncertě ve Valticích odpálen ohňostroj. Nabízí se ovšem téměř banální slovní hříčka - ohňostrojem byl už předtím samotný koncert: zaskvělo se tu velké, zralé, přitom zcela samozřejmě působící neokázalé umění sólistky, spočívající v udržení daného naladění večera a současně v individualizaci jednotlivých čísel, umění bezděky vyjadřované vokální technikou i muzikálností. A to i v přepnutí při přídavcích do méně závažné polohy.

 

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.