Objevný Gluck a Haydn

Závěr letošního května zaznamenal dvě mimořádné hudební události: v Praze v rámci letošního koncertního cyklu souboru Musica Florea novodobou českou premiéru inscenace Gluckovy pastorální opery La Danza (28. 5.), v Bratislavě raritní uvedení Haydnovy opery L’isola disabitata (29. a 30. 5.), které bylo součástí letošních Dnů staré hudby.

Gluckova opera měla premiéru roku 1755 v zámku Laxenburg u Vídně; v Praze bylo představení situováno do dvorany Českého muzea hudby, kde bylo postaveno pódium, autorem scény Václavem Krajcem efektně vyzdobené živou zelení a proměněné v barokní háj, ve kterém se odehrává drama lásky a žárlivosti, jehož hlavními aktéry jsou pastýř Tirsi (Jaroslav Březina ) a nymfa Nice (Irena Troupová ). Na operu původně navazoval Velký pastýřský balet s hudbou Josepha Starzera, která se nedochovala – v tomto případě byl nahražen pastorálním baletem-pantomimou Narcis a Palimene , dochovaným v českokrumlovském zámeckém archivu a v Praze uvedeným v novodobé světové premiéře. Předpokládá se, že autorem hudby k tomuto baletu byl rovněž Christoph Willibald Gluck; její příbuznost s hudbou opery La danza naznačuje, že by tomu tak skutečně mohlo být. Nastudování obou kusů bylo výborně připraveno jak po hudební stránce (perfektně sehraný orchestr, vedený Markem Štrynclem , byl výtečným partnerem obou výborných sólistů), tak i pokud se týče choreografie a režie, které měla na starosti specialistka na dobový tanec Helena Kazárová ; taneční čísla provedl soubor Hartig , jehož je uměleckou vedoucí, sólistkou byla Barbora Kohoutková . Půvab představení podtrhly v pastelových barvách laděné kostýmy z fundusu pražského Národního divadla a Nadace barokního divadla zámku Český Krumlov; divák odcházel s pocitem autentického prožitku večera, uspořádaného v době vzniku obou jevištních děl v soukromí paláce či zámku.

Haydnova L’isola disabitata , Hob. XXVIII: 9, byla naproti tomu na historické scéně Slovenského národního divadla pojednána čistě moderně – s výjimkou orchestru a dirigenta: operu nastudoval jeden z nejlepších středoevropských ansámblů dobových nástrojů Musica aeterna , jehož uměleckým vedoucím je Peter Zajíček , pod vedením vyhlášeného anglického specialisty na historicky poučenou interpretaci starší hudby Andrew Parrotta . Autorka scény a kostýmů Miriam Struhárová operu situovala do Antarktidy nebo Patagonie: po scéně, která zjevně představovala ledovec, se pohybovali dva tučňáci, kteří ve významných okamžicích zasahovali do děje. Tvrdé klimatické podmínky, ani skutečnost, že na opuštěném ostrově tráví již třináctý rok, postavy opery nijak nepoznamenaly: hlavní ženská hrdinka Costanza (při premiéře ji 29. 5. zpívala Tereza Kružliaková ) a její sestra Silvia (Helena Szabóová ) byly oblečeny podle poslední módy, až po čižmičky s vysokými podpatky; Costanzin manžel Gernando (Tomáš Juhás ) a jeho přítel Enrico (Daniel Čapkovič ) byli do věčného sněhu a ledu vyzbrojeni nejen zjevně vysoce kvalitním outdoorovým oblečením, nýbrž i dvoumístným stanem, který vztyčili na scéně a který se o něco později stal místem milostných schůzek. Režie Andrey Hlinkové měla vtip a šarm – a výborně ladila se spádem Haydnovy hudby, kterou od premiéry v Esterháze v roce 1777, reprízy v následujícím roce a několika dalších uvedení v následujících letech v německé verzi slyšel jen málokdo: tak jako většina dobového operního repertoáru (s výjimkou Mozartových děl), upadla v průběhu dvou dalších dvou století i Haydnova operní tvorba v zapomnění. Neprávem: originalita jí rozhodně neschází – a v žádném případě nezastarala. Bratislavské provedení Isoly vrátilo Haydnovu operní hudbu zpátky na jeviště ve vynikající formě, jak pokud se týká výkonu sólistů, tak orchestru i dirigenta. Isola disabitata se v Bratislavě zatím hrála třikrát; zdá se dokonce, že má určitou naději stát se repertoárovým kusem.

Sdílet článek: