pondělí, 22. listopad 2021

O horně a sýru

Napsal(a) 

Ondřej Hás, Ondřej Vrabec, foto SHF Ondřej Hás, Ondřej Vrabecfoto: SHF

Národní zemědělské muzeum působí v Ostravě v rozsáhlém postindustriálním areálu Dolní oblast Vítkovice něco málo přes rok. Většina Ostravanů do této nové muzejní instituce cestu teprve hledá. Návštěvníkům se však muzeum otevírá i poskytováním svých prostor Svatováclavskému hudebnímu festivalu a jeho koncertní řadě „Hudební výlety“. V sobotní podvečer 20. 11. 2021 se právě v rámci této volné koncertní řady, lákající publikum do netradičních prostor, uskutečnilo vystoupení Kvarteta Pavla Bořkovce a hornisty Ondřeje Vrabce. I v malém počtu vytvořili přítomní v nejvyšším podlaží rozlehlé muzejní budovy nadšenou fanouškovskou atmosféru koncertu, který ozdobily hned dvě světové premiéry a křest nového společného alba zmiňovaných umělců.

Úvodem večera, kterým vtipným slovem a duchaplnými komentáři provázeli sami umělci v čele s Ondřejem Vrabcem, zazněla ojedinělá Beethovenova Sonáta pro klavír a lesní roh op. 16, a to v dobové transkripci Beethovenova současníka a českého hobojisty Karla Khyma. V Ostravě zazněla nejspíše ve světové premiéře. Beethovenova stručná kompozice, kterou údajně napsal přes noc, připomněla, jak důležitou roli ve skladatelově často agitačním hudebním jazyce hrály všechny ty fanfáry, fanfárky a vytrubování, nejlépe v podání trubek a lesního rohu. Úvodní kompozice večera sice odkryla slabiny velmi konkrétní akustiky podkrovních muzejních prostor plných betonu, potlesk v nich však zněl bouřlivě jako v koncertním sále o tisíci sedadlech.

, foto SHF foto: SHF

Druhou kompozicí dvouhodinového koncertního večera bez přestávky byla světová premiéra Kvintetu pro lesní roh a smyčcové kvarteto britského skladatele Robina Hollowaye (1943), jehož propagaci se Ondřej Vrabec věnuje v nahrávacích studiích i na koncertních podiích systematicky. Holloway ostatně Vrabcovi kvintet věnoval a napsal doslova na tělo. Hollowayovo jméno není u nás zatím příliš známo a nutno říci, že k naší škodě. Jeho kompozice jsou vytříbené jako britský humor, nejsou upovídané a spíše konzervativními harmoniemi jdou posluchačům naproti. Zvláště scherzo a finální IV. věta zaujaly hned při prvním poslechu. Doufám, že Holloway svůj kvintet uslyší či uvidí alespoň ze záznamu, auditorium bylo totiž nadšeno.

Neměl bych se k tomu přiznávat, ale Kvarteto Pavla Bořkovce, v němž účinkuje i Bořkovcův pravnuk, violista Matěj Kroupa, jsem živě slyšel vůbec poprvé. O to překvapivější dojem ve mně jeho vystoupení zanechalo. Konkrétnímu zvuku muzejního betonu slušely ostré akcenty, rytmické frázování a opatrné zacházejí s vibratem, jímž umělci šetřili jako média dobrými zprávami. Sdělení jednoho z nejstarších Beethovených kvartetů vystihli kvartetisté dokonale – působil mladistvě svěže, místy až drze, zvláště když skladatel na publikum ve III. variační větě frackovitě vypláznul jazyk. Už mně dlouho žádný Beethovenův kvartet nenamíchnul, nepobavil a nenadchnul jako v provedení Bořkovcových jmenovců.

Alexey Aslamas, Ondřej Hás, foto SHF Alexey Aslamas, Ondřej Hásfoto: SHF

Závěrem koncertu, který rámoval civilní křest nového CD Bořkovcova kvarteta a Ondřeje Vrabce, zazněl Mozartův Kvintet Es-dur pro lesní roh a smyčce K 407, jehož druhý violový part zahrál s houslemi v ruce primárius Alexey Aslamas. Anekdota Ondřeje Vrabce o Mozartově příteli a hornistovi Josephu Leutgebovi, jemuž sice Mozart věnoval své hornové kompozice, ale Leutgeb na sobě na oplátku nechal dříví štípat, přinesla nečekanou pointu celému večeru. Leutgebovým civilním povolání bylo totiž sýrařství, které mu umožňovalo Mozarta systematicky sponzorovat. Kde jinde by měly zaznít kompozice sýraře Leutgeba než v expozici potravin Národního zemědělského muzea v Ostravě? Kvintet odezněl na špičkové úrovni hornového koncertu a publiku dal zapomenout na čas i poměry.

Celý večer hráli umělci před betonovým panelem s nápisem „Galerie českých potravin“. Kdybych byl sprejer, vstal bych a nastříkal bych k nápisu velkými písmeny tu nejdůležitější – „HUDBA!“. Bořkovcovi s Ondeřejem Vrabcem totiž servírovali to nejlepší ze současné nabídky bohaté české kuchyně komorní hry. K dokonalosti chyběly jen ty Leutgebovy sýry…

Martin Jemelka

Profesí historik hospodářských a sociálních dějin, studoval historii na Ostravské univerzitě v Ostravě (1997–2006) a v současnosti je odborným pracovníkem Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd České republiky. Dlouhodobé studijní pobyty v Jeně a Vídni byly věnovány výzkumu dějin koncernové společnosti Baťa, a. s., Zlín, mezi historiky je však znám především pro své dlouhodobé výzkumy českého, zvláště ostravského dělnictva a dělnických kolonií. Jedna polovina jeho srdce patří historii 19. a 20. století, druhá hudbě a hudební publicistice, v níž spojuje náklonnost k historii s posedlostí fanouška staré hudby, významných osobností taktovky a starých i nejnovějších nahrávek díla Antonína Dvořáka. Za českou operou, Dvořákovou hudbou a soubory staré hudby pravidelně vyjíždí do zahraničí. V letech 2003–2015 vynechal ve Vídni a Štýrském Hradci jen nemnoho koncertů Nikolause Harnoncourta, jehož je hlubokým obdivovatelem. Od roku 2008 spolupracuje s Českým rozhlasem Vltava při tvorbě hudebních pořadů.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.