Jubilejní 70. koncert Hudebního salonu Moniky Knoblochové s název Café crème, který již několik sezon posluchačům zpříjemňuje nedělní večery v pražském kostele sv. Vavřince, se tentokrát rozezněl v témbru barokního violoncella. Na sklonku listopadu zde v obnovené premiéře zazněly skladby dosud opomíjeného skladatele, jehož znovuobjevení se dlouhodobě věnuje violoncellista Libor Mašek, který program koncertu koncipoval i s rozhledem interpretoval.
O Václavu Josefu Spurném (?-1754? Paříž) se nedočteme v žádném slovníku, dochovala se pouze jeho hudba, a to převážně v tiscích vydaných v Paříži ve 40. letech 18. století. Z nich je zřejmé, že v Paříži i působil, a to ve službách prince z Carignana. Z jeho jmen, zejména křestního jména Václav, lze usuzovat na český původ hudebníka, jak sdělil publiku sám Mašek při představení programu během koncertu. Nic víc se o jeho původu dosud zjistit nepodařilo, jeho hudba však rozhodně stojí za povšimnutí (o Maškově objevu jste mohli číst v rozhovoru, který HARMONII vloni poskytl). Na koncertě zazněly v brilantním provedení celkem tři jeho sonáty ze tří různých sbírek vydaných v Paříži v letech 1740–42. Jasně se v nich ukázalo technické mistrovství hry jejich autora, kterého se na koncertě umně zhostil Libor Mašek sekundovaný Hanou Flekovou u druhého violoncella s doprovodem Moniky Knoblochové a Jana Krejči. Spurný byl jedním z prvních autorů používajících palcové polohy u violoncella, jeho skladby byly plné virtuózních pasáží, ale i klidných, melodických úseků, v nichž se mohl zvuk nástroje plně rozvinout. V poslední sonátě, která zároveň celý koncert uzavírala, byly asi nejpatrnější vlivy francouzského prostředí, v němž se pohyboval.
Na koncertě zazněly i skladby Spurného francouzských kolegů. Virtuózní sonáta pro sólové violoncello Jeana Baptisty Canavase, dále triová sonáta v interpretaci pro violoncello, violu da gambu a continuo od francouzského cellisty Jeana-Baptisty Berrièra a dvě sonáty o generaci staršího Josepha Bodina de Boismortiera, v nichž se opět představila Hana Fleková i se svým druhým nástrojem, violou da gamba. Program koncertu doplnila i jedna sólová suita od Jana Antonína Losyho v podání Jana Krejči na barokní kytaru.
I přes rozsah více generací autorů a různých národních vlivů působil program koncertu celistvě a zároveň rozhodně nenudil. Nápaditou dramaturgii podtrhla vynikající interpretace všech zúčastněných. Těšme se na další novinky o tomto novém objevu, který rozhodně stojí za to slyšet.
