středa, 1. únor 2017

Nový komorní fenomén – ANSemble Duettino

Napsal(a) 

ANSemble Duettino ANSemble Duettino

V neděli se v Ostravě uskutečnil pozoruhodný koncert. Vystoupil na něm nový komorní soubor s názvem ANSemble Duettino. Tři velká písmena v názvu nejsou překlep, ale odkazují ke křestním jménům jeho členů, Alexandru Starému, Nicole Proksch a Simoně Mrázové. Název Duettino zase naznačuje, že se interpreti věnují vokálním duetům za doprovodu klavíru. A hned na začátku je třeba říci, že byla radost je poslouchat.

Soubor vznikl v roce 2015 a prakticky okamžitě je přizval ke spolupráci Český rozhlas Ostrava, pro který ANSemble Duettino natočil duety Felixe Mendelssohna Bartholdy, jeho sestry Fanny Henselové, Johannesa Brahmse a v plánu je také nahrávka Dvořákových Moravských dvojzpěvů. Obě sopranistky, Nicola Proksch i Simona Mrázová k sobě barevně téměř ideálně ladí, což je dáno částečně přirozenou barvou jejich hlasů a částečně společným školením ve třídě Elišky Pappové. Skladby, které soubor natáčí pro Český rozhlas, byly i na programu nedělního koncertu v komorním sále Altán ve Třebovickém parku. Mezi tři bloky Dvořákových Moravských dvojzpěvů byly vloženy tři písně Felixe Mendelssohna Bartholdyho, dvě písně Fanny Henselové a pět písní Johannesa Brahmse.

Dvořák dal večeru logický a příjemný rámec a vytvořil dobrou půdu pro srovnání kompoziční práce všech čtyř autorů. Kombinace českého a německého repertoáru také korespondovala s národností obou pěvkyň – Češky Simony Mrázové a Rakušanky Nicoly Proksch. V Moravských dvojzpěvech bylo asi nejvíce poznat shodné školení obou zpěvaček. Díky tomu, že Dvořák s oblibou místy přesune horní hlasovou linku pod tu spodní, vynikla zde souhra či sezpívanost obou protagonistek. Několikrát jsem zavřel oči, abych neměl zrakovou kontrolu, a občas bylo prakticky nemožné rozeznat, jak mají zpěvačky hlasy rozdělené. Tento dojem ještě umocnily písně Johannesa Brahmse, který sice nepřesouvá obě linky jako Antonín Dvořák, ale často zvýrazní spodní hlas, aby vynikl i v nižší poloze. Mendelssohn je zase hodně citlivý na přesnou intonaci, protože ponechává hlasy většinou v terciovém odstupu. Se všemi interpretačními nástrahami si zpěvačky poradily více než se ctí. Jejich projev byl v průběhu celého koncertu nesmírně kompaktní a sympaticky komorní s respektem ke zpívanému repertoáru i k akustice sálu. Přitom dokázaly vystihnout a stylově odlišit kompoziční rukopis jednotlivých autorů, takže koncert působil pestrým dojmem, přestože byl celý program složen z romantických písní.

Alexandr Starý Alexandr Starý

Samostatnou zmínku si zaslouží klavírista Alexandr Starý. V jeho hře se snoubí výrazný talent sólisty a bohatá zkušenost s písňovým doprovodem. Barevně se dokáže zpěvačkám bezezbytku přizpůsobit, přitom rozšiřuje výrazovou škálu souboru do netušené šíře. Klavír v Třebovickém Altánu má rozhodně svá nejlepší léta dávno za sebou, přesto jej Alexandr Starý dokázal rozeznít a rozezpívat s lehkostí a samozřejmostí, jako by se jednalo o špičkový koncertní nástroj. Zdá se, že ANSemble Duettino našel prostor, který zůstával v českém hudebním prostředí (a nejen tam) téměř neobsazen. Pěvecké duety s klavírem jsou zajímavou disciplínou na pomezí sóla, ansámblového zpěvu a komorní hudby. Nicola Proksch, Simona Mrázová a Alexandr Starý se navíc sešli téměř ideálně v hudebním uvažování i poctivém profesionálním přístupu. ANSemble Duettino rozhodně stojí za pozornost pořadatelů komorních koncertů u nás a jako milé osvěžení by slušel i programu velkých festivalů. Nadšené publikum bylo v neděli odměněno vtipným přídavkem, rozmarnou písní Sestry od Johannesa Brahmse, jež udělala symbolickou tečku za příjemným odpolednem, které možná objevilo nový komorní fenomén v české hudební krajině.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.