úterý, 10. leden 2023

Novoroční Musica Marcato

Napsal(a) 

Musica Marcato Musica Marcato

Dětský hudební soubor Musica Marcato je poměrně mladý, vznikl v roce 2016. Za krátkou dobu své existence si ovšem vydobyl značné renomé. Jeho Novoroční koncert, který se konal v neděli 8. ledna 2023 dopoledne v nádherném barokním refektáři Matematicko-fyzikální fakulty UK na Malostranském náměstí, přilákal takové množství posluchačů, že opozdilci jen těžko hledali volné sedadlo.

Soubor vede od jeho založení Veronika Kopecká, která je zároveň také autorkou celé řady orchestrálních a vokálních úprav, jež na koncertě zazněly. K této své umělecké činnosti je Veronika Kopecká dokonale a všestranně vybavená: zpívá, hraje na housle a na klavír, po maturitě na Gymnáziu Jana Nerudy studovala sbormistrovství na Pedagogické fakultě UK, hudební vědu na Filozofické fakultě UK a kompozici na Pražské konzervatoři. Svým dětským svěřencům v souboru Musica Marcato se věnuje nesmírně obětavě a na nejvyšší profesionální úrovni.

Novoroční koncert zahájil orchestr úpravou části Purcellova vánočního hymnu Behold, I bring you glad tidings. Výborně zvolené úvodní číslo dodalo – především díky dvěma zářivým trubkám – slavnostnímu koncertu potřebný lesk. S nemenším leskem byla pak provedena i známá anglická vánoční koleda Deck the Halls, zatímco z jímavé melodie oblíbené americké vánoční písně It Came Upon a Midnight Clear dýchlo na posluchače cosi z kouzelné vánoční atmosféry. V Koncertu pro hoboj a orchestr d moll Alessandra Marcella se představily dvě mladičké hobojistky: první a třetí větu hrála Eliška Kopecká, druhou větu Evelína Fialová. Oběma je šestnáct let a obě se svých sólových partů zhostily opravdu výtečně.

Po Marcellově Koncertu zazněl blok osmi tuzemských koled v nápadité vokálně-instrumentální úpravě Veroniky Kopecké. K orchestru se přidali i malí dětští zpěváčkové a v mnoha písních si zazpívali také orchestrální hráči. Koledy byly aranžované tak šikovně, že v nich řada instrumentalistů dostala příležitost vystoupit i sólově.

Také poslední tři skladby koncertu patřily Vánocům. V pastorální sinfonii „Pifa“ z Händelova oratoria Mesiáš se pochlubili svým uměním hráči smyčcových nástrojů. Ve Vánoční ukolébavce soudobého anglického skladatele Johna Ruttera se Veronika Kopecká předvedla nejen jako zkušená aranžérka, ale navíc také jako výborná překladatelka. Slavnostní koncert vyvrcholil Credem z Rybovy České mše vánoční. Zpěvem se tady k dětem připojilo i několik dospělých z řad publika. Všichni, děti i dospělí, zpívali s obrovským nadšením – tak jásavé „pospíchejme k Betlému“ se slyší jen zřídkakdy. Basového sóla v Credu se ujal Ondřej Kopecký, manžel Veroniky. Ten také celý koncert vtipně, věcně a sympaticky stručně moderoval.

Jako přídavek zazněla píseň Narodil se Kristus Pán, a to už zpívali skutečně všichni. Celý koncert souboru Musica Marcato byl krásným pohlazením po duši, jakých není nikdy dost.

Soubor Musica Marcato existuje sice od roku 2016, ale za jeho skutečnými počátky musíme zajít do historie ještě hlouběji. Příběh – téměř pohádkový – začíná někdy v poslední třetině minulého století u Františka Kopeckého a jeho ženy Aničky. František se stal po sametové revoluci ředitelem Gymnázia Jana Nerudy (GJN) v Hellichově ulici a spolu s Janem Vychytilem se zapsal do dějin českého hudebního školství založením hudebních tříd na GJN. Ty byly od roku 1996 umístěny v budově HŠ na Žižkově. Po roce 2013 se pak tyto žižkovské hudební třídy GJN staly „hudebním“ gymnáziem. Všichni, kdo se trochu zajímají o české školství, vědí, že jak GJN, tak žižkovské hudební gymnázium jsou školy značně prestižní a že na jejich rozkvětu má velkou zásluhu právě František Kopecký.

František a Anička Kopečtí milují hudbu, František hraje na heligonku, Anička hrála na housle. A oba jsou přesvědčení, že hudba je velkým obohacením lidského života. V tomto duchu také vychovávali svých pět dětí – Jana, Petru, Ondřeje, Marii a Pavla. Každý z nich se učil hrát na nějaký hudební nástroj a každý z nich se doposud hudbě nějakým způsobem věnuje.

Dnes už mají všichni své vlastní rodiny a své vlastní děti. Je jich opravdu požehnaně – František s Aničkou se mohou těšit z devatenácti vnoučat. A většina z nich na něco hraje. Naprosto neuvěřitelná je pak skutečnost, že čtrnáct z nich nalezneme v souboru Musica Marcato. Od nejmladšího po nejstaršího člena to jsou: Miriam, Vojtěch, Kristina, Antonín, Magdalena, Matouš, Markéta, Eliška, Jonáš, Štěpán, Barbora, Hana, Vít a Klára Kopeckých. Jsou mezi nimi poměrně velké věkové rozdíly. Nejmladší Miriam je teprve osmiletá, Kláře už je devatenáct (obě jsou shodou okolností dcery Veroniky a Ondřeje Kopeckých). Dalšími členy souboru Musica Marcato jsou tři sourozenci Tichých: Mikuláš, Alžběta a Václav, dvě sestry Fialovy: Agáta a Evelína, a dále Kateřina Hopfingerová, Klára Vorlová, Jonatán Vilhelm, Jakub Vojáček a Antonín Dittrich. Nutno dodat, že v souboru je řada dětí, které ovládají hru na několik nástrojů. Ostatně i na novoročním koncertě byli posluchači svědky toho, že si děti v průběhu produkce měnily nástroje.

Vzhledem k tomu, že rodiny členů orchestru žijí na různých místech (Bratřínov, Hrusice, Láz, Líšnice, Milín, Nemějice a Praha), nemůže soubor zkoušet příliš často. Zkoušky probíhají jednou měsíčně, vždy formou soustředění po dva víkendové dny, takže jsou pro všechny účastníky časově značně náročné. Velkou oporou jsou dirigentce rodiče členů souboru, kteří si vzali na starost organizační a praktické záležitosti.

Udržet dětský soubor za těchto podmínek je téměř zázrak. A nemenším zázrakem je také každé vydařené koncertní vystoupení. Je báječné, že jsme jeden takový zázrak měli možnost zažít hned na začátku letošního roku.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975–2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.