Dne 18. října 2016 proběhl v Blahoslavově domě recitál Jeana Françoise Lombarda pod taktovkou Romana Válka a za doprovodu orchestru Czech Ensemble Baroque specializujícího se na historicky poučenou interpretaci barokní hudby.
Zaměříme-li se na vývoj historicky poučené interpretace v České Republice, nemůžeme si nepovšimnout zřejmého tíhnutí k německé potažmo rakouské hudební tradici. Řidčeji se setkáváme s hudbou italskou a hudba francouzská je v našich končinách zastoupena v míře ještě podstatně menší. Jedná se o přirozený jev, neboť německá hudební kultura je z historického hlediska Českým zemím podstatně bližší než kultury italská a francouzská. Přesto můžeme tu a tam zahlédnout plakáty lákající na koncert barokní francouzské hudby. Tentokrát je to orchestr Czech Ensemble Baroque, který přináší francouzskou hudbu i do jinak veskrze německého Brna.
Nebylo by spravedlivé tvrdit, že se jedná o první setkání orchestru s tvorbou Jeana-Philippa Rameaua, potažmo s francouzskou hudbou vůbec. Dne 24. července 2014 zazněla v jízdárně Louckého kláštera v rámci Hudebního festivalu Znojmo komická opera Platée právě v provedení Czech Ensemble Baroque. Repertoár, který zazněl na koncertě v Blahoslavově domě, sestával z velké části právě z opery Platée. Vzhledem k relativně malému prostoru Blahoslavova domu a patrně i z důvodu vyšších provozních nákladů, zvolil orchestr cestu uzavřených čísel v nescénickém provedení. Kromě skladeb z opery Platée na koncertu zazněly například části z opera-baletu Pygmalion nebo z tragédie lyrique Dardanus.
Samotné prostory Blahoslavova domu poskytují ideální půdu právě pro nevelká barokní tělesa, jejichž zvuk by ve větších sálech buďto zcela zanikl nebo přinejmenším utrpěl nevyrovnanou silou jednotlivých hlasů. Akustika Blahoslava domu však dovolila nástrojům hru ve velmi rozdílných dynamických odstupňováních, bez toho aniž by se jakákoliv melodická linka ztratila ve spleti ostatních hlasů. A právě za precizně vystavěné a dynamicky zajímavé hudební plochy si orchestr zaslouží pochvalu. Kontrasty byly dostatečně ostré, nikoliv však samoúčelné a přehnané, ale vždy vycházející z přímé hudební logiky skladby.
Většina skladeb, které na koncertu zazněly, jsou působivé velkou měrou i díky nápadité instrumentaci. Rychlá střídání hravých běhů fléten a houslí, časté sólové výstupy jednotlivých nástrojů nebo parodická kuňkání sólistů. Všechny tyto zvukomalebné postupy dodávají hudbě patřičnou svěžest a lehkost. Můžeme být jedině rádi, že tato roztomilá instrumentace nezanikla v nějakém akusticky mrtvém prostoru. Dokonce i ve vypjatých okamžicích, kdy naplno zpíval sbor, byl každý nástroj i hlas snadno čitelný, což bohužel nebývá pravidlem u trestuhodně velkého počtu hudebních sálů.
Lákadlem bylo účinkování Jeana Françoise Lombarda, který v rolí Platée účinkoval již při premiéře. Pokud smíme hodnotit jeho výkon s neškodnou špetkou jízlivosti, můžeme dodat, že se po francouzském způsobu „příliš nepředřel“. Po celou dobu koncertu zachovával Lombardův hlas příjemnou uvolněnost a jemnost, která je tolik typická právě pro francouzskou hudbu. Přesto se ani on nevyhnul chybám a poněkud přiškrcené běhy v poslední skladbě první poloviny (Chantez Amour) působily spíše odfláknutě než nenuceně.
Z tohoto plyne jeden z mála nedostatků interpretace v podání Czech Ensemble Baroque. Přestože byl orchestr ve výborné kondici a z technického hlediska se mu dá vytknout pouze drobné škobrtnutí na začátku Entrée des Habitans de la campagne, celkový zvuk se nesl spíše v duchu tradice německé hudby a pro ni typické údernosti než v duchu francouzské uvolněnosti a nenucenosti. V tomto zůstal nejvíce věrný hudební tradici právě Jean Françoise Lombard.
Má drobná výtka by však neměla házet jakékoliv negativní světlo na jinak precizní a řemeslně vybroušené provedení Rameauova díla. Naopak je žádoucí přivádět na pódia nejen brněnských hudebních sálů více staré francouzské hudby, neboť se s ní zatím stále setkáváme podstatně méně než s hudbou německou, rakouskou či italskou.
