čtvrtek, 21. listopad 2019

Nezapomenutelná Laurie Anderson v Brně

Napsal(a) 

 , foto Jan Prokopius foto: Jan Prokopius

Listopadový koncert Laurie Anderson – dlouho očekáváný a dlouho dopředu vyprodaný. Mimořádná událost, na kterou Brno hned tak nezapomene. Laurie Anderson – drobná, stále neuvěřitelně vitální a bystrá žena strávila ve městě celý týden. Na dvou koncertech abonentního cyklu Filharmonie doma představila v české premiéře svou skladbu Amelia. Laurie Anderson je manželkou Lou Reeda a společně s ním patřili k přátelům Václava Havla. Symbolický příjezd do Brna v době třicátého jubilea pádu komunismu.

Ještě před začátkem koncertu byla možnost se s umělkyní osobně setkat na krátké besedě, kterou moderoval dramaturg filharmonie Vítězslav Mikeš a které se zúčastnil i šéfdirigent orchestru Dennis Russell Davies. Dozvěděli jsme se mj. pozadí skladby – příběh první letkyně Amelie Earhart, jejíž snaha obletět v roce 1937 zemi skončila tragicky. Kompozice vznikla v roce 2000 na objednávku Dennise Russella Daviese, původně pro symfonický orchestr. Russell Davies ji později upravil pro smyčce a elektronický kontrabas. Třetí verze byla speciálně připravena pro brněnské provedení a obsahuje několik nových částí – duetů (elektronické housle, elektronika a violoncello), které plní funkci jakýchsi interludií.

 , foto Jan Prokopius foto: Jan Prokopius

Koncert zahájila 6. Symfonie Antonína Dvořáka. Dílo psané na objednávku vídeňských filharmoniků tehdy vedených Hansem Richterem vzniklo za neuvěřitelných sedm týdnů v roce 1880. Přesně o sto let později v roce 1980 vznikla skladba O Superman v rámci projektu Big Science, který Laurie Anderson vymrštil na žebříčky hitparád a byl prvním albem u Warner Brothers. Dvořákova symfonie se také dočkala velkého úspěchu, zejména díky svěžesti a samozřejmosti hudby plynoucí přirozeně a sebevědomě – zejména ve třetí větě Furiantu, který je až jakýmsi dobovým hitem. Bohužel 15. listopadu 2019 nebyla její interpretace nejzdařilejší. Orchestr se místy rozpadal, zvláště v rychlejších pasážích, žestě byly příliš hřmotné a ve stále stejné dynamické síle, chyběla radost, bezprostřednost a lyrika. Souhra a jednotný zvuk jsou pro každý orchestr zásadní. Občasná „hygiena“ a práce s detaily by tělesu velmi prospěla, podobně jako profesionální a soustředěný výkon na pódiu.

Po přestávce si publikum mohlo vychutnat osobní přítomnost a umění velké performerky, spisovatelky a režisérky Laurie Anderson v roli interpretky na elektrické housle, klávesy a také jako vypravěčky. Prostřednictvím její hudby, organicky propojené s mluveným slovem (text je vybrán z deníků letkyně) jsme doslova prožívali příběh odvážné pilotky, hudba byla plná exotických obrazů, vše vyjádřeno v geniální umělecké zkratce. Takto krásnou, obrazuplnou, citovou a kreativní hudbu už jsem hodně dlouho neslyšela. Laurie Anderson už patří k mistrům, kteří překonali onu hranici, kdy je třeba dřít a stále znovu udržovat řemeslo, kteří jednoduše jsou a tvoří. Samozřejmí a dokonalí. Uvědomila jsem si, jak je potřeba vyprávět znovu na jevišti hluboké lidské příběhy nabité pozitivními i negativními emocemi – vždyť je to základ všech kultur, jejich samozřejmá součást, na kterou jsme v dnešní uštvané zkratkovité době zapomněli. Laurie Anderson toto vypravěčské umění ovládá a s lety jej vybrušuje jako drahý kámen. Bohu díky za takové umělce, pro které je jeviště centrem dění, kteří hledají a pro které je umělecké dílo a jeho poselství důležitější, než prezentace vlastního ega na pozadí prázdné a nic neříkající, pro jistotu abstraktně nazvané skladby, kterých je na pódiích současné hudby bohužel tolik. Skvělým partnerem byl umělkyni violoncellista a skladatel Rubin Kodheli. Jedině poctivá práce vede k poctivým výsledkům, pokora a zvědavost, odvaha zkoušet dál, jít jinudy a na pódiu předvést jen to, co je tím nejlepším výsledkem onoho hledání. Doufejme, že v tomto duchu zanechala Laurie Anderson své stopy i na orchestru.

 , foto Jan Prokopius foto: Jan Prokopius

Nedlouho po sobě se v Brně představily dvě významné umělkyně – Suzanne Vega v projektu Einstein on the Beach Phila Glasse a Laurie Anderson. Dvě legendy, dvě krásné a stálé tvůrčí a inspirující ženy. Filharmonie Brno oběma koncerty ukazuje i dalším orchestrům, že lze dělat zajímavou dramaturgii, nebojí se riskovat, a hlavně se nevymlouvá na obvyklé fráze, že soudobou hudbu nikdo neposlouchá a že není dostatek skladatelek. Velmi si této práce cením a držím orchestru pěsti do dalších let.

Lenka Nota

Skladatelka, muzikoložka, hudební publicistka a manažerka. Věnuje se propagaci soudobé hudby, její publicistická i tvůrčí činnost z většího dílu souvisí s tématy žen v umění. V roce 2017 dokončila svou první operu věnovanou největší české spisovatelce Boženě Němcové Jsem kněžna bláznů na libreto filmové dokumentaristky Olgy Sommerové. Od roku 1999 je zastupována ochranným svazem autorským OSA. V roce 1998 spoluzaložila ženskou skladatelskou skupinu HUDBABY. Skupina natočila dva kompaktní disky (HUDBABY, Čekám Tě!), které Lenka připravila také jako produkční. Jako hudební publicistka píše již od dob studií odborné články a recenze do časopisů Harmonie, Opus musicum, Hudobný život a Slovenská hudba. Jako externistka spolupracuje s ČRo Vltava, pro kterou pravidelně připravuje autorské pořady věnované soudobé hudbě a kulturnímu dění v České republice, na Slovensku a v Rakousku. O ženské skladatelské tvorbě v Čechách referovala mj. na konferencích věnovaných ženské tématice v Kasselu v Německu, ve Fiuggi v Itálii a v Kragujevaci v Srbsku. Od roku 2007 žije ve Vídni, kde působí jako korektorka ve vydavatelství Universal Edition, publicistka a skladatelka ve svobodném povolání. Pro časopis Harmonie píše od roku 1997.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.