pondělí, 12. listopad 2007

Netrebko a Villazón - Paříž

Napsal(a) 

Je skoro neuvřitelné, jakou sílu přitažlivosti mají operní hlasy, zejména pak tenoři. Znovu jsem si to uvědomil, když jsem navštívil pařížské Théâtre des Champs-Elysées. V prestižním cyklu "Les grandes voix" (Velké hlasy) tam vystoupili ruská sopranistka Anna Netrebko a mexický tenor Rolando Villazón. Koncert v divadle, kde je zhruba 2100 míst, byl měsíce předem vyprodán a již několik hodin před začátkem stála před divadlem asi desítka nešťastníků s cedulkou "je cherche 1 ticket". Obliba pěvců s co nejvyšším a nejsilnějším hlasem je opravdu bezmezná a dá se srovnávat s hysterií vystoupení popových hvězd. Oběma pěvcům se dostalo bouřlivého přijetí četnými výkřiky bravo, ještě než otevřeli ústa. (Mezi publikem seděl i Roberto Alagna, který zde má v květnu vlastní recitál. Tady asi nebude vypískán jako v Miláně.) Pochybuji, že většina návštěvníků těchto recitálů jsou ctitelé normálních koncertů vážné hudby, tento cyklus žije svým vlastním životem. Nejdražší lístky stály 150 Euro, ale mám dojem, že i kdyby byly ještě dražší, stejně by bylo vyprodáno. Organizátoři nepotřebují žádné dotace a z příjmů za vstupenky si mohou dovolit pozvat ty největší (a nejdražší) hvězdy současné, a sem tam také minulé, operní scény. Na programu této a příští sezony se nalézají jména jako Cecilia Bartoli, opět Rolando Villazón, jednou sám a podruhé s Juanem Diegem Flórezem, Barbara Hendricks, Roberto Alagna, Angela Gheorghiu, Jessye Norman (zpívá ještě?), ale také Natalie Dessay (momentálně nejoslavovanější francouzská pěvkyně), Magdalena Kožená (Händel a Vivaldi), Thomas Hampson, Mathias Goerne, kontratenoři Andreas Scholl a Philippe Jaroussky a další.

Program dua Netrebko - Villazón byl sestaven z francouzsko-ruských árií (Bizet, Massenet, Čajkovskij a Rachmaninov) v první polovině koncertu a italsko-španělských (Verdi, Puccini, Ponchielli a zarzuely) po přestávce. Oba interpreti patří samozřejmě k současné světové špičce. Villazón je hudebně citlivý a technicky perfektní, ale jeho hlas zní trochu ocelově, příliš přes nos. To nádherné, plně znějící zabarvení hlasu "trojky" Pavarotti-Domingo-Carreras (zatím) nemá. Že i velká diva je jen chybující člověk, předvedla Anna Netrebko. Výpadek paměti v přídavku bych jí ještě odpustil, ale úzce znějící výšky ve Verdiho Traviatě a zejména zřetelný "kiks" v závěru arie Je eveux vivre z Gounodovy opery Roméo et Juliette nemile překvapil. (Pokud chcete slyšet tato dueta Netrebko a Villazóna bezchybně, můžete si pořídit kompakt Deutsche Grammophon. Tam je doprovází Staatskapelle Dresden pod vedením Nicoly Luisottiho.)

Pařížští organizátoři zvou na doprovod většinou zahraniční orchestry, i české. Tentokrát padla volba na Belgický státní orchestr. Za řízení francouzského dirigenta Emmanuela Villauma se bruselský orchestr předvedl skvěle. Citlivě doprovázel oba pěvce a uspěl i v orchestrálních mezihrách. Čajkovského polonézu z Evžena Oněgina zahrál s hravou noblesou a známé intermezzo z Mascagniho Cavalleria rusticana bylo dokonce dojemné. Belgický státní orchestr dostal nová pozvání ke spolupráci na pařížském cyklu "Les grandes voix" a v roce 2009 se představí také českým posluchačům v Praze a Brně.

Mirek Černý

1943, v temné noci: narozen v Praze a díky příjmení ihned vázán k hudbě (Carl Czerny). 1943-1970: zářný život v komunismu. Jídla bylo dost, demokracie, svobody, toaletního papíru, atd. mnohem méně. 1957-1970: Studie, nejdříve zeměměřič, potom hudební studie, člen profesionálního souboru Pražští madrigalisté, noty vyhrály s velkým náskokem nad metry. 1970-dodnes: ještě více svobody ztraceno svatbou s bruselskou Belgičankou Agnes (1970: dvě svatby v Praze a belgickém Dilbeeku, 2017: stále platné). Vlastník dvou státních příslušností, dvou pasů a dvou (odrostlých) synů. 1970: zabaleny stovky LP-ček s vážnou hudbou a odjezd VW-broukem 902 km směrem na západ. 1970-1984: nejdříve člen rozhlasového sboru, později redaktor Radia 3 (stanice vážné hudby státního rozhlasu). Mezitím studium holandštiny se sotva průměrnými výsledky. Od 1973: bytem v Dilbeeku (u Bruselu). Člen české menšiny v Dilbeeku, která má dohromady jednoho člena (mě samotného). 1983-dodnes: Free-lance novinář deníků De Standaard a Het Nieuwsblad, přivýdělky: úředník min. kultury, regionální ředitel zaměstnavatelské organizace a člen hudebních porot v Belgii a v zahraničí, ministerských komisí, poradních rad, předseda organizace Vlámských novinářů v Antverpách, atd. Současné aktivity: Free-lance novinář deníku Het Nieuwsblad (od 1982) a časopisů De Bond (1982), Tertio (2007), Randkrant (2015) a s hrdostí české Harmonie (1994). Přes dlouhodobou spolupráci se mnou zatím žádné z těchto medií nezkrachovalo.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.