Neokázale slavnostní polský koncert

Státní svátek obnovení samostatnosti Polska připadá na 11. listopad a letošní 100. výročí je provázeno desítkami koncertů po celém Polsku, ale například také polským týdnem v Elbphilharmonie v Hamburku. A v Praze, kromě bohatého programu Polského institutu, se naskytla příležitost slyšet v pátek 16. 11. Poznaňskou filharmonii pod taktovkou Łukásze Borowicze. Orchestr je spojen hned se dvěma významnými polskými soutěžemi – nejvíce s houslovou soutěží Henryka Wieniawského, která probíhá právě v Poznani, po válce se orchestr podílel i na znovuobnovení Chopinovské soutěže ve Varšavě. A právě dvě laureátky zmíněných soutěží byly hlavním lákadlem koncertu v Obecním domě.

V první polovině zahrála Wieniawského Houslový koncert č. 2 d moll korejská houslistka Bomsori Kim – finalistka, v loňském roce i držitelka dvou cen soutěže, a poté rezidenční sólistka tohoto orchestru. Pro její dráhu je možná ještě podstatnější, že vyhrála soutěž ARD v Mnichově, a posluchači na pátečním koncertu mohli sledovat krásnou symbiózu jemnosti a výrazové naléhavosti. Koncert má mírně melancholický nádech a virtuózní koncovku, kterou houslistka zahrála naprosto čistě a trylkové kaskády s průzračnou jasností. Navíc jsme slyšeli koncert, jaký se u nás málokdy hraje.

Bomsori Kim, foto Petr Dyrc

Setkání s mladou korejskou houslistkou, o které snad ještě uslyšíme, pro mě nakonec bylo jednoznačnějším zážitkem, než další pražské vystoupení klavíristky Juliany Avdějevy. Zejména kvůli konkurenci tolika jiných pianistů. Slyšeli jsme ji hrát Liszta na recitálu Pražského jara (jako čerstvou laureátku Chopinovy soutěže v roce 2010), a pak také v Mozartově klavírním koncertu s Českou filharmonií. A právě Mozarta možná nejvíc připomínal její průzračný a zvonivý úhoz. Hrála ovšem Klavírní koncert č. 1 e moll Frideryka Chopina – tedy slavné dílo i finálovou skladbu Chopinovské soutěže. Koncert zahrála řekněme střízlivě a s lehkostí možná až přílišnou. Při přednesu hlavního tématu nezapomněla na romantické rubato, ale jako by jejímu podání chyběl kus vážnosti a koncentrovanosti. Měl jsem dojem spolehlivého, ale nijak okouzlujícího výkonu. Je sympatické, že vítězka tak prestižní vystupuje neokázale a skromně, ale její hra bohužel působí příliš obyčejně. Lze připomenout, že ostře sledovanou soutěž v jubilejním Chopinovském roce pronásledovala smůla, v jednom z předkol mnoho soutěžících nedorazilo kvůli islandské sopce a závěrečný verdikt poroty mnozí otevřeně kritizovali. Tento koncert byl příjemný, ale nepřinesl nic, co by se posluchači trvaleji zapsalo, včetně nicneříkajícího přídavku. Přídavek pak zahrál i orchestr, krátkou taneční skladbičku od Paderewského, slavného klavíristy, který byl také krátce členem první vlády samostatné Polské republiky.

Juliana Avdějeva, foto Petr Dyrc

I když koncert stál na sólistech, naprosto nejvýraznější dojem ve mně zanechal orchestr. V jeho projevu byla od počátku přítomna zvláštní jemnost a ušlechtilost, a preciznost bez náznaku akademismu. A v doprovodu k Chopinově koncertu zapůsobil nejen klarinet a fagot v exponovaných sólech, ale celá smyčcová skupina. Zvuk orchestru měl v sobě něco lyrického a zároveň aristokratického – tak nějak bych si rád představoval typický polský zvuk, velmi vzdálený vnějškovému patosu. Je možná škoda, že orchestr nezařadil i svébytnější orchestrální číslo. Na úvod zahrál předehru k opeře Hrad Czorsztyn Karola Kurpińského a rozšířil nám tím obzor o významného polského skladatele 1. poloviny 19. století. Je to skladba místy podobná Weberovi, místy Škroupovi. A po pauze před Chopinem byly na programu ještě Tři kusy ve starém slohu Krzysztofa Pendereckého – je pochopitelné, že hosté zařadili letošního jubilanta a jednoho z nejslavnějších žijících skladatelů. Jde ale původně o hudbu k filmu s historickým námětem a svědčí toliko o dobrém skladatelském řemesle. I tady mohla být volba ambicióznější a orchestr má rozhodně potenciál ukázat víc. Celkově to byl ale vkusný, neokázalý a důstojný program, který rovnou vyzývá k tomu pozvat Poznaňskou filharmonii znovu.

Sdílet článek: