Antoine Tamestit, Cédric Tiberghienfoto: Ivan Malý
Antoine Tamestit, 1979, mi připadá jako nenápadný demiurg mezi violovým vesmírem a pozemšťany. Každé jeho rezidenční vystoupení na letošním festivalu Pražské jaro bylo něčím nezapomenutelné. Bylo tomu tak i na recitálu 20. května ve Dvořákově síni Rudolfina, kdy byl jeho partnerem báječný klavírista Cédric Tiberghien, 1975 (s Jiřím Bělohlávkem a BBC Symphony kdysi nahrál Brahmsův První koncert; je uměleckým partnerem i Aliny Ibragimovy a Stéphana Degouta).
Večer měl dvě polohy. První část byla poslechově velmi vstřícná – Schubert: Sonáta a moll „Arpeggione“, kdy mě napadlo, že violová verze je zajímavější, a hlavně transparentnější než cellová, Schumann: Märchenbilder, plus dva zaranžované přídavkové kousky – Schumann: Mondnacht, Schubert: Nacht und Träume. Sofistikovaně provázaný program byl zahrán s tak těžko popsatelnou stylovou a tónovou elegancí, že jsem měl problém s dechem. Kouzelné barvy nabízel i pianista a kdyby týden předtím nehrála na stejný nástroj při recitálu Magdaleny Kožené Mitsuko Uchida, hluboce bych se před ním sklonil.
Po pauze přišla ani ne tak náladová, jako stylotvorná změna. Poslechově náročná, nicméně nádherně pavučinově propletená. Známý renesanční ayre Johna Dowlanda Flow My Tears byl následně geniálně domyšlen Benjaminem Brittenem v Lachrymae op. 48a z poloviny 20. století. Verze s doprovodem smyčcového orchestru je mi sice bližší, ale protože oba umělci hráli úchvatně, moje problémy s dechem pokračovaly.
Doufal jsem, že v podání nejlepšího současného violisty uslyším na závěr například Šostakovičovu nebo Honeggerovu sonátu, případně budu svědkem Tamestitova gesta vůči hostitelům uvedením první sonáty Bohuslava Martinů, ale recitál završil emočně silnou Sonátou Rebeccy Clarke, v níž nešlo neslyšet vlivy folkloru a stylové návraty na počátek minulého století… Velmi dojemné bylo encorové rozloučení se spokojeným auditoriem – Dvořákova píseň Když mne stará matka, jež předčilo provedení všemožných zpěvaček.
Poprvé jsem zaznamenal novinku, která potvrzuje, jak současné technické změny zasáhly i klasickou hudbu. Klavíristova pomocnice Mia Sakamoto „obracela“ vzdáleně noty v tabletu bezkontaktním ovladačem. Očekávám, že za nějaký čas obraceči zmizí a klavíristovi bude stačit povel v mozku…
