čtvrtek, 18. září 2003

Německé programy pražských rozhlasových symfoniků

Napsal(a) 

Krátce po skončení festivalu Pražské jaro byla Smetanova síň Obecního domu v Praze svědkem dvou zajímavých koncertů s německou hudbou. Prvním byl večer Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK 5. 6. V Mahlerově 4. symfonii G dur vytáhl dirigent Zdeněk Mácal silou své osobnosti orchestr na mezinárodní úroveň. Všichni hráči pozorně plnili jeho požadavky a snažili se podat co nejlepší výkon. Už jenom pozorovat, jak nebylo houslisty, který by defenzivně odehrál svůj part rozvalen na židli, bylo příjemnou změnou. "Wunderhornová" filozofická meditace tak měla důstojnou prezentaci.

Protějškem Mahlera byly Čtyři poslední písně Richarda Strausse, v nichž sólový part zpívala Andrea Danková . Její hlas se jen nesnadno prosazoval přes barevně plný orchestrální zvuk. Tentokrát to však nebylo vinou disciplinovaných Pražských symfoniků. Příjemný soprán poněkud deformovalo tučné vibráto, jež bych očekával od zpěvačky značně pokročilejšího věku. Musím konstatovat, že hlubinné emoce na posluchače zrovna neútočily.

V programu jsem bohužel nemohl přehlédnout jazykové neohrabanosti a věcné chyby (dirigent pro společnosti Decca, DG a podobně nenatáčí a už dávno není v jejich katalogu; firmou Koss Classics je asi míněn label Koch Classics).

Také Symfonický orchestr Českého rozhlasu zařadil do programu koncertu dne 10. 6. Richarda Strausse - symfonickou báseň Don Juan . Nakonec to bylo nejlepší číslo večera. Jak říkal Zdeněk Nejedlý - bylo ve zlatém seku. K provedení Mahlerových Písní potulného tovaryše si pozval dirigent Vladimír Válek barytonistu Ivana Kusnjera , jenž svou hlasově zralou a pečlivě připravenou interpretací potvrdil výsostné postavení v české pěvecké elitě. Závěrečná Brahmsova 2. symfonie D dur pak měla vyvážené proporce a očekávanou důstojnost.

Luboš Stehlík

Narodil se 20. dubna 1957 v Pardubicích. Housle a zpěv studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolvoval obor Hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupil ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení hudební vědy, kde jeho diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil coby redakční benjamínek v roce 1984 v nakladatelství Editio Supraphon – oddělení knih o hudbě,  kde redigoval ledacos, od Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby až po Cimrmana v říši hudby. Po roce 1989 působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho  vymazání z českého hudebního života se stal v roce 1994  nejdříve redaktorem a poté šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Je partnerem nejlepší manželky ze všech, otcem tří dětí a dědečkem raději nespecifikovaného počtu vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.