čtvrtek, 18. září 2003

Německé programy pražských rozhlasových symfoniků

Napsal(a) 

Krátce po skončení festivalu Pražské jaro byla Smetanova síň Obecního domu v Praze svědkem dvou zajímavých koncertů s německou hudbou. Prvním byl večer Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK 5. 6. V Mahlerově 4. symfonii G dur vytáhl dirigent Zdeněk Mácal silou své osobnosti orchestr na mezinárodní úroveň. Všichni hráči pozorně plnili jeho požadavky a snažili se podat co nejlepší výkon. Už jenom pozorovat, jak nebylo houslisty, který by defenzivně odehrál svůj part rozvalen na židli, bylo příjemnou změnou. "Wunderhornová" filozofická meditace tak měla důstojnou prezentaci.

Protějškem Mahlera byly Čtyři poslední písně Richarda Strausse, v nichž sólový part zpívala Andrea Danková . Její hlas se jen nesnadno prosazoval přes barevně plný orchestrální zvuk. Tentokrát to však nebylo vinou disciplinovaných Pražských symfoniků. Příjemný soprán poněkud deformovalo tučné vibráto, jež bych očekával od zpěvačky značně pokročilejšího věku. Musím konstatovat, že hlubinné emoce na posluchače zrovna neútočily.

V programu jsem bohužel nemohl přehlédnout jazykové neohrabanosti a věcné chyby (dirigent pro společnosti Decca, DG a podobně nenatáčí a už dávno není v jejich katalogu; firmou Koss Classics je asi míněn label Koch Classics).

Také Symfonický orchestr Českého rozhlasu zařadil do programu koncertu dne 10. 6. Richarda Strausse - symfonickou báseň Don Juan . Nakonec to bylo nejlepší číslo večera. Jak říkal Zdeněk Nejedlý - bylo ve zlatém seku. K provedení Mahlerových Písní potulného tovaryše si pozval dirigent Vladimír Válek barytonistu Ivana Kusnjera , jenž svou hlasově zralou a pečlivě připravenou interpretací potvrdil výsostné postavení v české pěvecké elitě. Závěrečná Brahmsova 2. symfonie D dur pak měla vyvážené proporce a očekávanou důstojnost.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.