středa, 26. říjen 2016

Návrat Monteverdiho do Prahy

Napsal(a) 

Barbora Kabátková a Céline Scheen, foto Petra Hajská Barbora Kabátková a Céline Scheenfoto: Petra Hajská

Roku 1610 vydal Claudio Monteverdi v Benátkách tiskem sbírku duchovních skladeb dedikovanou papežovi Pavlu V. Sledoval tím jisté osobní cíle, které se sice nepodařilo naplnit, zato ale obohatil evropskou hudbu o tzv. Mariánské nešpory, skvost, který byl po zhruba 350 letech znovuobjeven a který navzdory všem změnám, jež lidstvo mezitím zažilo, promlouvá ke svým posluchačům stále překvapující silou. Tento impozantní, monumentální aspekt díla se stal také jedním z hlavních rysů interpretace Collegia 1704, které se téměř po roce s touto skladbou vrátilo do Prahy a pod vedením Václava Lukse ji provedlo 24. a 25. října 2016 v pražském Rudolfinu.

Tomáš Král, foto Petra Hajská Tomáš Králfoto: Petra Hajská

Sborová sazba pro části „tutti“, hojné zapojení trojice pozounů, hra s dynamikou, důraz na deklamaci, využití echo efektů z různých míst sálu, to vše přispívalo k majestátnímu charakteru a velkolepému zvuku, přitom však nijak předimenzovanému či nevkusně bombastickému. Slavnostní a zároveň přirozeně sakrální charakter posilovalo i zapojení chorálních antifon a závěrečného požehnání Benedicamus Domino ve vzorném nastudování Barbory Kabátkové. Ve stejném duchu můžeme interpretovat i některé Luksovy volby v obsazení sólových úseků a motet (concerti). Kupříkladu nesnadný sólový part v Audi coelum získal v pojetí barytonisty Tomáše Krále průraznost a jásavost, které jsou při interpretaci tenorem obvykle nahrazovány jinými valéry. Preference spíše většího zvuku má pochopitelně i svá úskalí či nutné oběti, např. v podobě menší plasticity polyfonní hry (např. v Lauda Jerusalem) nebo jisté diskrepance mezi rozvibrovaným hlasem tenoristy a „rovným“ tónem smyčců, či naprosté pohlcení zvuku dvojice houslí v tutti sazbě. Aby však nedošlo k mýlce, Luksovo nastudování bylo plné i typicky monteverdiovských intimních detailů, bez nichž by krása Mariánských nešpor byla poloviční.

Collegium 1704 a Václav Luks, foto Petra Hajská Collegium 1704 a Václav Luksfoto: Petra Hajská

Kvality sólistů jsou v tomto směru zcela klíčové, což potvrdil jak duet Pulchra es (Barbora Kabátková a Céline Scheen), tak i drobnější sóla z Magnificat. Nehledě na některé méně přesvědčivé okamžiky, celková úroveň nastudování byla vynikající a v některých aspektech zcela špičková – patří k nim bezesporu virtuózní výkon hlavních dvou cinkenistů (Judith Pacquier a Richard Šeda) i již vzpomínaného Tomáše Krále. Jeho Deposuit, ale i Gloria patriMagnificat s výtečně sekundujícím Čeňkem Svobodou v echu, v sobě snoubily bravuru, něhu i radost, jež jakoby samozřejmě vyvěrala z Monteverdiho partitury. Nezbývá než pogratulovat, poděkovat za opětovné uvedení této skladby, a všem – laskavým čtenářům i umělcům – popřát pokud možno četná setkání tohoto druhu.

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.