Gerd Albrecht se vrátil k České filharmonii , kterou vedl v letech 1993 – 1996, po delší odmlce do Prahy a do Rudolfina 19. a 20. 2. Jistě k tomu přispělo vedle uklidnění někdejších vášní a vypjatých vztahů i současné vedení orchestru. Devětašedesátiletý dirigent připravil zajímavou dramaturgii. Z Dvořákovy opery Vanda , kterou v květnu uvede v původním znění v pražském Národním divadle, vybral výrazově pestrou a poněkud patetickou předehru, jež nezapře formující se skladatelovu tvůrčí poetiku v 70. letech 19. století. Přestože se Česká filharmonie setkala s touto hudbou poprvé, byl výsledek díky koncentrovanosti a pevnému vedení až překvapivě dobrý. Výborně se prezentovala i v písňovém cyklu Kouzelné noci od Bohuslava Martinů, jenž je zvláštní směsí pozdního romantismu, impresionismu a Stravinského z jeho ruského období. Bylo určitě dobré se s touto zřídka uváděnou hudbou seznámit, ale úrovně jeho písní s klavírem nedosahuje. Na událost prvořadého významu ji nepovýšila ani sólistka Lívia Ághová . Její soprán je sice příjemný a v tuzemsku v podstatě výjimečný, leč bohužel jí nebylo vůbec rozumět a její hlas často v orchestrálním proudu zanikal.
Nejúspěšnějším titulem koncertu bylo provedení 6. symfonie Antona Brucknera. Díky pečlivé přípravě orchestru Gerdem Albrechtem se provedení zařadilo mezi nejzdařilejší brucknerovské projekty, jež v Praze v posledních letech zazněly. Dirigent má neomylný cit pro tektoniku a více nežli na detaily se orientuje na stavění kvádrů a přirozených celků. Zvuk orchestru byl velmi plastický a zvláště dechové nástroje hrály ve skvělé kondici. Pouze pár taktů v první a poslední větě nebylo zcela přesných, ale co je to proti více než 70 minutám hudby! S Českou filharmonií spolupracovali v Praze sice už lepší dirigenti jako například John Eliot Gardiner nebo Paavo Järvi, ale rozhodně se Gerd Albrecht zařadil mezi osobnosti, s kterými by se měl orchestr kvůli svému uměleckému růstu a sebereflexi setkávat častěji.