Britský soubor Musicians of the Globe jezdí po celém světě s projektem, jehož cílem je přiblížit lidem hudbu, která se hrála v původním shakespearovském divadle Globe. Jejich vystoupení na festivalu se odehrálo přímo v pražském divadle téhož názvu. Možnost vyslechnout si hudebníky v dřevěném nezastřešeném divadle stála rozhodně za využití, přestože bylo ještě jarní „nesmělé“ teplo a z dálky občas proznívala hudba provázející zcela jiné aktivity Výstaviště.
Ansámbl představil posluchačům skladby renesanční Anglie, které se zcela jistě nebo velmi pravděpodobně hrály v shakespearovském divadle – u několika se dá dokonce přesně určit, ke které hře a výstupu patřily. Milostné, škádlivé, melancholické, poučné i „hříčkové“ písně byly v provedení elfovsky půvabné sopranistky Joanne Lunn – ostatně i její kolegyně vyhlížely, jako by si jen odskočily odněkud ze Středozemě – doplňovány instrumentálními tanci na kopie dobových nástrojů (housle, cistra, zobcová flétna, loutna, bandora, viola da gamba). „Kirkbyovsky“ měkký, subtilní a čistý hlas zpěvačky v kombinaci s mistrně ovládanými nástroji (například vynikající loutnistka Lynda Sayce ) vtahoval postupně do atmosféry nejen renesančního divadla. K úplnosti dojmů chyběli už jen herci a kostýmy, ale Muzikanti z Globu si s sebou přivezli alespoň šaška Johna, tedy Johna Ballangera , žongléra, herce a akrobata (v Británii zvolen Šaškem roku 1990, krátce působil jako osobní šašek a ceremoniář princezny Diany). Po mírně rozvleklém entrée si šašek John získal publikum do té míry, že se při žonglování se srpy ozývaly zcela autentické výkřiky dam a sem tam obdivné mručení pánů, po sehrání scénky dvou opilých a posléze rvoucích se dvořanů si vysloužil vděčný potlesk. Přenést dnešní publikum do jiné doby, nainfikovat ho určitou mírou médii netknuté spontaneity, a to vše podat v kvalitním „balení“, je vskutku obdivuhodné umění.
