Nadšení a rozčarování

Jedno ze dvou pražských provedení Janových pašijí Johanna Sebastiana Bacha zaznělo na Velký pátek ve Stavovském divadle pod taktovkou Marka Štryncla . Na prvním místě je v tomto provedení potřeba vyzdvihnout skvělý výkon Pražského komorního sboru (sbormistr Lubomír Mátl ). Sbor oslovoval naprostou jistotou, plným zvukem, ohledem na text i jeho význam. Svými energickými vstupy dokonale naplnil ústřední roli sborů v Janových pašijích, které jsou zde často nositeli děje, vrcholy dramatických situací a pilíři celého dění. Jako nejlepší herec měnil se sbor tak, jak si to spád děje žádal. V chorálech naopak dokázal zjemnit, rozprostřít lyrický tón a vyjádřit hlubokou víru a naději. Solidní byly i výkony pěvců-sólistů. Jaroslav Březina v roli Evangelisty prováděl posluchače dějem s výrazem a pochopením textu, zároveň však bez zbytečného přehánění a s odstupem. Přesvědčivě vyzníval sytý a vážný hlas Vojtěcha Šafaříka v roli Ježíše. Trochu jednostrunné a neohebné bylo podání tenoristy Pavla Černocha , naopak basista Marek Rzepka dokázal využít široký rejstřík výrazový i dynamický. Velmi křehce až komorně působili v áriích sopranistka Simona Houda-Šaturová a kontratenorista Frédéric Meylan , čímž jen podtrhli poslání árií jako osobní komentář děje. Oproti výkonu sboru i sólistů vzbuzovala instrumentální složka spíše rozpaky. Souboru Musica Florea pod vedením Marka Štryncla , který se zaměřuje na historicky poučenou interpretaci staré hudby, nelze upřít řadu hezkých detailů, které svědčí o nepochybné erudovanosti tělesa. Jako celek však orchestr působil značně nejistě, bez jiskry a zaujetí, místy se dokonce potýkal se základními technickými problémy, jako je intonace a souhra. Instrumentální složka tak výslednému vyznění Janových pašijí podstatně ubrala na dramatičnosti, závažnosti, a konečně i celkové úrovni.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější