Nadpozemské světy Pera Tengstranda

Klavírní recitály pořádané koncertním jednatelstvím FOK mívají hezkou atmosféru – většinou je plno a volává se „bravo“. Na sobotním vystoupení Pera Tengstranda 13. 2. v Rudolfinu sice nebyla Dvořákova síň úplně vyprodaná, ale ohlas byl velmi pozitivní.

Sympatický Skandinávec žijící v New Jersey přivezl program rámovaný první a poslední sonátou Ludwiga van Beethovena s ukázkami z Griegových Lyrických kusů a Lisztovou Dantovskou sonátou . Program poměrně náročný – zvlášť ve druhé polovině.

Už prvními tóny první věty Beethovenovy Sonáty f moll op. 2 dal Tendstrand najevo svůj temperament, jakousi vnitřní pružinu, která jeho projevu propůjčuje napětí a dynamiku. Projevuje se i v bohaté agogice: každému motivku, každému tématu dává potřebný čas, taktové čáry se před ním rozestupují a metronom nemá šanci. Přesto má jeho pojetí svůj vnitřní řád a logiku. Další Tengstrandovou velkou devizou je něžný úhoz a měkký tón, který nikdy nevybočuje z mezí kultivovanosti. Pianista nevládne titánskou silou, naopak nalézá velký prostor na opačné straně dynamického spektra. Třetí věta Beethovenova op. 2, menuet, vyzněla překvapivě lyricky, aby se umělec do finále vrhl v omračujícím tempu. V tempu, jaké bohužel v akustice Rudolfina nechá leccos pěkného zaniknout.

Jako mistr miniatury se předvedl v Griegových Lyrických kusech. Zpěvnost Arietty nebo perlivá arpeggia Motýlka měly stejně mocný efekt jako ty největší „klády“ klavírního repertoáru.

Po přestávce čekal umělce náročný úkol v podobě Lisztovy sonáty Po četbě Danta . I tady Tengstrand přesvědčil jako interpret zcela oddaný dílu, vrhající se do oktávových a akordických kaskád „bez jištění“ a vydávající ze sebe všechno. Strhující provedení jej zřejmě vyčerpalo, což způsobilo nepříjemné výpadky v obou větách posledního čísla programu – Beethovenovy Sonáty c moll op. 111 . Tady jako by se Tengstrand začal příliš kontrolovat, ztratil svou bezprostřednost i věčný úsměv. Jeho prstová technika umožňující totální kontrolu úhozu i v nejjemnější dynamice, se plně uplatnila ve druhé větě. Byla tam místa, kde dokázal stvořit nadpozemské světy a stejně působivě se pak vracet do „reality“ tématu.

Ačkoli tento Beethovenův opus sotva snese přídavek, zareagoval Tengstrand na aplaus sálu Chopinovým Nokturnem Es dur , které naznačilo, že poetika Griegova je mu přece jen bližší.

Sdílet článek: