Ještě nebylo ani tisíc let po Kristu, když hradu na soutoku Labe a Vltavy vtiskla kněžna Emma punc královského věnného sídla. Legendy praví, že 23 českých královen a princezen pobývalo v průběhu věků v jeho zdech, které se posléze proměnily na zámecké a znovu ožívají po návratu knížecího rodu Lobkowiczů. Platí to i o nádvoří, kde se ve dnech 4. – 9. září 2010 odehrál 3. ročník Mezinárodního hudebního festivalu Jiřího Lobkowicze. A byly to opět ženy, které měly v jeho programu hlavní part.
Pozorný Jiří Lobkowicz totiž zopakoval loňskou otevírací formuli a předal klíče k festivalu „mé velké lásce“, sopranistce Zdence Belas, která se potřetí chopila funkce ředitelky celé akce. Protože se držela pravidla „neměň, co se osvědčilo“, znovu vsadila na týdenní rituál pěti koncertů, ukončených závěrečným tributem významné pěvecké osobnosti, v roce 2008 Marii Callas, loni Enricu Carusovi a letos Giuliettě Simionato.
O repertoár letos skonavší mezzosopranistky se podělilo pět jejích nástupkyň, Andrea Kalivodová , Ester Pavlů , Michaela Kapustová , Veronika Heineová a obzvlášť dobře přijatá Kateřina Jalovcová . Připočteme-li dominantní výkony předchozích večerů, Anny Todorovy a Elišky Weissové v Nabuccovi , Jordanky Derilovy a Věry Páchové v Aidě a Yvetty Tannenbergerové a Anny Klamo ve Veselé vdově , zdá se, že urozeným ženským bytostem a osobnostem to na Mělníce svědčí. Tím jsem také prozradil, že se svými jevištními produkcemi se představily a v přece jen už v chladných zářijových večerech popraly Divadlo J. K. Tyla z Plzně (Nabucco) a Severočeské divadlo opery a baletu z Ústí nad Labem (Veselá vdova, Aida). První mělo největší návštěvu a standing ovation, druhé blyštivější ženské výkony.
Zvláštní pozornost si však zaslouží hostitelka Zdeňka Belas , která jako sólistka (po boku Svatopluka Sema ) excelovala v úvodním koncertu v Dvořákově Te Deum a už jen čeká na velkou příležitost, aby přesvědčila i ty, kdo ji považují za „zámeckou květinku“ a nesledují její umělecký růst. Dvořákovský večer (dále zazněla předehra Karneval a Anglická symfonie ) doprovodil Český národní symfonický orchestr řízený dirigentem Jiřím Štruncem , v Te Deum vystoupil rovněž Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy .
ČNSO, tradiční opora věkem mladého festivalu, se vrátil rovněž v holdovacím večeru, který měl sice nejvyšší venkovní temperaturu, ale také povážlivě nižší návštěvnost. Protože podobně tomu bylo loni, vtírá se otázka, zda si své myšlence oddaní organizátoři přece jen neukrojili na závěr zbytečně velký krajíc. Je jistě dobře, že narozdíl od obvyklého „letního hraní na hradech a zámcích“ nevolí vtíravý repertoár. Jestliže skvěle zavedená a zapsaná Smetanova Litomyšl končila Dvořákovou Šestou symfonií, na Mělníce zahajovali Osmou. Finální koncert je však jiného charakteru, spojení s historickou osobností ho povyšuje na spojení živého hraní s publicistikou. Ta však ani letos nebyla poutavě interpretována, vlastně šlo o čtení životopisných útržků, které si po informacích prahnoucí zájemce snadno vyhledá na internetu. Vůbec bych zámeckým nadšencům (letos překvapili nově otevřenou enotékou) nevyčítal, kdyby namísto poučného výkladu s diapozitivy zařadili očekávané „star gala“.
