úterý, 16. srpen 2011

Na cestě

Napsal(a) 

Ve čtvrtek 26. 5. zazněla v sále Filharmonie Hradec Králové poprvé pašijová hra Lukáše Hurníka Křížová cesta . Premiéru uvedly dva rozměrné bloky. Nejdříve přednes Pilátova krédaKnihy apokryfů Karla Čapka ve výborné interpretaci Josefa SomraJana Hartla a potom Bachova Passacaglia a fuga c moll BWV 582 v podání domácího orchestru a dirigenta Istvána Dénese . Chápu, že zařazení Bacha v dnes již nic neříkající, patetické úpravě Leopolda Stokowského mělo svou logiku (v Křížové cestě je několik vynikajících fug), nicméně v kontextu večera mi to přišlo nadbytečné. Navíc na rozdíl od výborného výkonu v hudbě Lukáše Hurníka byl Bach od FHK plný nedotažeností (intonace, souhra, tvorba tónu), takže výsledek byl sporný.

Z minulé tvorby Lukáše Hurníka vím, že umí vybrat silné téma, které dokáže skvěle zpracovat, a dotáhnout svoji ideu do konce. Pro naplnění své vize se nebojí polystylovosti (rockové, různé lidové a retro prvky, Martinů, Eben, Händel atd.), zajímavé práce s barvami, synergie silných citů a intelektuální sofistikovanosti. Pašijový příběh Ježíšovy cesty od odsouzení po zmrtvýchvstání je sám o sobě plný symboliky a mysterióznosti. Skladatel provází posluchače 14 zastaveními v duchu naší doby jakoby rychlým filmovým střihem, ale vše je logické a možná právě v onom náznaku je další silná stránka díla. Profesionálně spolehliví byli výše zmínění herci, Pražský filharmonický sbor , až na dílčí nedostatky Český chlapecký sbor ; velmi dobří byli oba sólisté – Lívia Obručník VénosováRoman Janál – a orchestr. Silný zážitek ze skladby by možná umocnila dobře vytvořená vizualizace (světelná, pohybová), což může být námětem k zamyšlení pro další uvedení, nicméně i tak to bylo báječné teatrum.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.