Mozartův „turecký“ singspiel Zaida se považuje za jakousi skicu k proslulému singspielu Únos ze serailu. Avšak pouhou skicou Zaidu nazvat nelze, protože její hudba v Únosu použita nebyla, tehdy inspiroval skladatele jen „duch Zaidy“ a nebo spíš téma orientální pohádky. V čtrnácti dokončených hudebních číslech Zaidy se setkáváme s hudbou, která mnohdy dokonce „překonává“ hudbu Únosu ze serailu. Problém českého překladu vyřešil v Jihočeském divadle (premiéra 15.3.) Přemysl Charvát a režie se ujal Miloslav Veselý , který přišel s nápadem spočívajícím v tom, že mluvené dialogy a melodramata přenechal činoherním hercům, a operní zpěváci během představení „pouze“ zpívají. Vznikla z toho jakási „hra ve hře“ nebo spíš „zpěvohra v činohře“. Veselý vymyslel příběh dvou mladých lidí, kteří v předehře objeví na půdě starou knihu, začínají ji číst a hrají si s operními herci jako s loutkami, které příběh oživují. Postavy Alenky a Ondry (Lenka Krčková , Ondřej Veselý ) procházejí celým dějem, posouvají ho dopředu a zároveň prožívají příběh Zaidy po svém. Takové řešení inscenace přineslo zajímavou, i když náročnou zkušenost pro členy operního souboru, kteří se museli přizpůsobit hercům činohry. Jejich postavy se z pohybu dostávali do ztuhlosti po dobu, než se je rozhodli „průvodci dějem“ znovu oživit. Dirigent Petr Chromčák vedl během premiéry citlivě a s jistotou orchestr, hrající bez znatelných chyb, a docílil pravé povahy Mozartovy hudby: lehkost a jiskřivost zároveň s hlubokým citem a dramatičností. Hlavní postavu ztvárnila Kateřina Chromčáková (v alternaci Iva Hošpesová ), která na jevišti byla vtělenou ženskostí a líbezné pohody a její lehký soprán vcelku odpovídal nárokům tohoto partu. Mladíka Gomatze zpíval Bohdan Petrovič (v alternaci Zoltán Korda ). Jeho silný a příjemný hlas výrazně ztvárnil obraz zamilovaného zajatce, avšak ve vrchních polohách jeho poněkud „široký a forzírovaný“ způsob tvoření tónu při zpěvu Mozarta nebyl zcela na místě. Dalo by se říci, že nejlépe v tomto ohledu vyhovoval své úloze Svatopluk Sem , který ztvárnil Allazima, dalšího nesvobodného Evropana, určeného k ostraze hlavní hrdinky. Jeho zvučný hlas příjemného témbru zněl vyrovnaně a lehce ve všech polohách, poskytoval při tom širokou paletu barevné výraznosti tónu, což svědčí o dobré vokální škole spojené s velice kvalitními vokálními a scénickými dispozicemi. Sultána Solimana ztvárnil Václav Janeček , jehož výkon byl přijatelný, avšak občas míval zřetelné problémy v intonaci, zvláště ve vrchních polohách partu. Komickou postavu Osmina bezproblémů prezentoval Pavel Klečka .
Výtvarnice scény a kostýmů Veronika Márová s fantazií a hravostí vytvořila „pohádkovou půdu“ prvního dějství včetně humorného vstupu živé slepice během předehry. V druhém dějství příjemně překvapila obrovskou loutkou sultána Solimana, které byla občas propůjčena náležitá hlava zpěváka nebo herce. Je třeba ocenit dobrou kompaktnost celého představení, kdy zdařilá souhra zpěváků, herců a orchestru napomohla k vytvoření pěkné podívané. Na jedné straně zůstala Zaida krásnou orientální pohádkou, na straně druhé je moderním, živým příběhem. To vše samozřejmě spojila láska.
