Moravský podzim

Největší svátek klasické hudby na Moravě, Mezinárodní hudební festival Brno Moravský podzim 2002 , tentokrát s mottem "Hudba na objednávku aneb podivuhodné cesty inspirace" vstoupil letos do sedmatřicátého ročníku a nabídl ve dnech 25. 9. - 12. 10. celkem dvacet koncertů. Nedílnou součástí pestré dramaturgické mozaiky koncertních večerů byl sedmý ročník Mezinárodní interpretační soutěže v oboru varhany a Mezinárodní hudebněvědné kolokvium reflektující téma "Horror novitatis" se zaměřením na dějiny mentalit skladatelů, interpretů, zprostředkovatelů hudby i jejich posluchačů. Zahajovací koncert byl svěřen Symfonickému orchestru Českého rozhlasu , který v Janáčkově divadle řídil jeho šéfdirigent Vladimír Válek . Po interpretačně obtížné skice Leoše Janáčka Šluk a Jau, scénické hudbě ke komedii Gerharta Hauptmanna, stanul na pódiu ruský cellista Alexander Rudin a představil jednu z nejzávažnějších kompozic závěrečného tvůrčího období Sergeje Prokofjeva - Symfonii-koncert pro violoncello a orchestr op. 125. Interpret s dokonalou technikou hry, krásou barev nástroje ve všech polohách, podal skladbu s maximálním oproštěním se od vnějškové virtuozity a soustředěním se na elementární sílu hudby. Symfonii č. 1 Bohuslava Martinů Válek gradoval v sevřených, přehledně emotivně odstíněných celcích. V rozmezí dnů dělících účast dalšího symfonického orchestru na festivalu vystoupili v Síni Josefa Dobrovského Konventu Milosrdných bratří sopranistka Barbara Zanicheli a Miloslav Študent na barokní loutnu s programem Sto let mezi zpěvem a loutnou 1680 - 1780 , v aule Janáčkovy akademie múzických umění hrálo Puella trio (Terezie Fialová , Ivana Frajtová , Markéta Vrbková ), violoncellista Štěpán Švestka a klavíristka Krista Střítecká na Pódiu nových talentů. V nevšedním prostoru Punkevní jeskyně v Moravském krasu otevřeli Brněnští hornisté novou dramaturgickou linii uvádějící soubory jednoho nástrojového typu. Koncert laureátů v Besedním domě představil vítězku Mezinárodní interpretační soutěže, varhanici Radku Herichovou , studentku JAMU. V neděli 29. 9. hostoval v Janáčkově divadle Orchestre national de Montpellier Languedoc-Roussillon . Pod taktovkou Friedemanna Layera předvedli orchestrální hráči poměrně fádní, lyrické Velké adagio Reného Koeringa. V následujícím Chaussonově Poemu pro housle a orchestr předvedl Pierre Amoyal , vlastnící stradivárky "Kochanski" z roku 1717, ležérní výkon bez většího zápalu ze hry. Obdobně vyzněl i Ravelův Cikán . Od orchestru a sólisty stejné provenience by se dalo očekávat, že alespoň zaujmou přesnou sehraností, bohužel v tomto směru nebyla jejich spolupráce ani v jedné ze skladeb stoprocentní. Festivalové publikum si ale přece jen Francouzi získali rozevlátě pojatým Mořem Clauda Debussyho s přemírou nástrojových barev. V Besedním domě den poté proběhl mimořádně zajímavý recitál Grigorije Sokolova , extravagantního ruského pianisty. V první půli večera zahrál tři Beethovenovy sonáty: Sonátu č. 9 E - dur op. 14/1, Sonátu č. 10 G - dur op. 14/2 a Sonátu č. 15 D - dur op. 28. Vysokou koncentrací, neobyčejnou technikou, výtečnou úhozovou kulturou, dokonalým frázováním, hojným užitím pedalizace v co nejkratších úsecích a originální snahou rozrušit danou agogiku skladby nastolením vlastního řádu rozšířil Sokolov sdělení jednotlivých sonát do dalších objevných dimenzí. V druhé části večera strhujícím způsobem představil Šest tanců pro klavír z roku 1906 tureckého skladatele Soghomona Komitase. Poté triumfoval grandiózně pojatou Klavírní sonátou č. 7 B dur op. 83 Sergeje Prokofjeva. Janáčkovo divadlo následující den vyprodala sopranistka Eva Urbanová . Svůj recitál nastudovala ve spolupráci se Státní filharmonií Brno . Niterně zazpívala měsíčkovou árii z Dvořákovy Rusalky , v introvertně komorním laděním pokračovala ve Vendulčiných ukolébavkách z opery Hubička Bedřicha Smetany i teskné árii Mařenky Ach, jaký žal z Prodané nevěsty . Sérii ze Smetanových děl zakončila árií Milady Jak je mi z opery Dalibor , kde dosud poněkud přitažené otěže hlasového fondu nahradila dramatičtějším projevem. Technickou perfekci, okamžité přizpůsobení se tempům, nádhernou schopnost prolnutí výrazových poloh plně rozvinula ve druhé části večera v áriích Adriany z Cileovy opery Adriana Lecouvreurová . Poslední dvě árie Regina coeli z Mascagniho opery Sedlák kavalír a Verdiho árie Leonory Pace, pace, o mio Dio patřily k nejefektnějším a nejzdařilejším. Orchestr pod taktovkou Ondreje Lenárda podal místy povrchní výkon, nejeden sólový výstup hráčů byl poznamenán technickými nepřesnostmi. Po zdařilém koncertě souboru Bach Collegium München v Besedním domě, se v Konventu Milosrdných bratří představila pozoruhodná sestava osmi flétnistů ze Švýcarska, Německa a Japonska vystupující pod názvem Les Jouers de flŃte . Po houslovém recitálu Dalibora Karvaye se o další vrcholný zážitek postarala v sobotu 1. 10. v Janáčkově divadle Česká filharmonie s dirigentem Vladimirem Ashkenazym . Na programu byly dvě Mozartovy skladby: předehra z opery Don Giovanni, podaná s elegancí i kultivovaným spádem, a Houslový koncert č. 5 A dur KV 219 se sólistkou Viviane Hagner. Interpretka vystavěla koncert na příjemném, lyrickém projevu a poctivé technické hře. Ve třetí větě však postrádala větší projev smyslu pro silnější emocionální kontrast. Velkým zážitkem se stala Ashkenazyho intrepretace Dvořákovy Sedmé symfonie d moll . Dirigent jí propůjčil prudce živelnou energičnost, dravost a výrazovou šťavnatost. V neděli 6. 10. se na lednickém zámku představilo komorní sdružení La gambetta prezentující v autentické podobě renesanční repertoár a barokní hudbu. Ve dvoraně Vysokého učení technického vystoupil soubor Linha Singers, smíšené komorně vokální sdružení šířící od roku 1963 trend "instrumentálního zpěvu". Z dalších pozvaných hostů se na festivalu představili Sonata a tre a Moyzesovo kvarteto , Pražská komorní filharmonie s dirigentem Jiřím Bělohlávkem , Klavírní duo Petros Moschos a Dimitris Karydis a Pražské saxofonové kvarteto . Festival uzavřel orchestr Státní filharmonie Brno řízený dirigentem Janem Lathamem-Koenigem , jenž ve spolupráci s Českým filharmonickým sborem Brno a s pěti tuzemskými sólisty nastudoval monumentální Schubertovu Mši č. 6 Es dur D 950, pro sóla smíšený sbor a orchestr. Poslední tóny festivalu patřily Janáčkově Sinfoniettě .