Moravský podzim
Největší svátek klasické hudby na Moravě,
Mezinárodní hudební festival Brno Moravský podzim 2002 , tentokrát s mottem "Hudba na objednávku aneb podivuhodné cesty inspirace" vstoupil letos do sedmatřicátého ročníku a nabídl ve dnech 25. 9. - 12. 10. celkem dvacet koncertů. Nedílnou součástí pestré dramaturgické mozaiky koncertních večerů byl sedmý ročník
Mezinárodní interpretační soutěže v oboru varhany a
Mezinárodní hudebněvědné kolokvium reflektující téma "Horror novitatis" se zaměřením na dějiny mentalit skladatelů, interpretů, zprostředkovatelů hudby i jejich posluchačů. Zahajovací koncert byl svěřen
Symfonickému orchestru Českého rozhlasu , který v Janáčkově divadle řídil jeho šéfdirigent
Vladimír Válek . Po interpretačně obtížné skice Leoše Janáčka
Šluk a Jau, scénické hudbě ke komedii Gerharta Hauptmanna, stanul na pódiu ruský cellista
Alexander Rudin a představil jednu z nejzávažnějších kompozic závěrečného tvůrčího období Sergeje Prokofjeva -
Symfonii-koncert pro violoncello a orchestr op. 125. Interpret s dokonalou technikou hry, krásou barev nástroje ve všech polohách, podal skladbu s maximálním oproštěním se od vnějškové virtuozity a soustředěním se na elementární sílu hudby.
Symfonii č. 1 Bohuslava Martinů Válek gradoval v sevřených, přehledně emotivně odstíněných celcích. V rozmezí dnů dělících účast dalšího symfonického orchestru na festivalu vystoupili v Síni Josefa Dobrovského Konventu Milosrdných bratří sopranistka
Barbara Zanicheli a
Miloslav Študent na barokní loutnu s programem
Sto let mezi zpěvem a loutnou 1680 - 1780 , v aule Janáčkovy akademie múzických umění hrálo
Puella trio (
Terezie Fialová ,
Ivana Frajtová ,
Markéta Vrbková ), violoncellista
Štěpán Švestka a klavíristka
Krista Střítecká na
Pódiu nových talentů. V nevšedním prostoru Punkevní jeskyně v Moravském krasu otevřeli
Brněnští hornisté novou dramaturgickou linii uvádějící soubory jednoho nástrojového typu.
Koncert laureátů v Besedním domě představil vítězku Mezinárodní interpretační soutěže, varhanici
Radku Herichovou , studentku JAMU. V neděli 29. 9. hostoval v Janáčkově divadle
Orchestre national de Montpellier Languedoc-Roussillon . Pod taktovkou
Friedemanna Layera předvedli orchestrální hráči poměrně fádní, lyrické
Velké adagio Reného Koeringa. V následujícím Chaussonově
Poemu pro housle a orchestr předvedl
Pierre Amoyal , vlastnící stradivárky "Kochanski" z roku 1717, ležérní výkon bez většího zápalu ze hry. Obdobně vyzněl i Ravelův
Cikán . Od orchestru a sólisty stejné provenience by se dalo očekávat, že alespoň zaujmou přesnou sehraností, bohužel v tomto směru nebyla jejich spolupráce ani v jedné ze skladeb stoprocentní. Festivalové publikum si ale přece jen Francouzi získali rozevlátě pojatým
Mořem Clauda Debussyho s přemírou nástrojových barev. V Besedním domě den poté proběhl mimořádně zajímavý recitál
Grigorije Sokolova , extravagantního ruského pianisty. V první půli večera zahrál tři Beethovenovy sonáty:
Sonátu č. 9 E - dur op. 14/1, Sonátu č. 10 G - dur op. 14/2 a
Sonátu č. 15 D - dur op. 28. Vysokou koncentrací, neobyčejnou technikou, výtečnou úhozovou kulturou, dokonalým frázováním, hojným užitím pedalizace v co nejkratších úsecích a originální snahou rozrušit danou agogiku skladby nastolením vlastního řádu rozšířil Sokolov sdělení jednotlivých sonát do dalších objevných dimenzí. V druhé části večera strhujícím způsobem představil
Šest tanců pro klavír z roku 1906 tureckého skladatele Soghomona Komitase. Poté triumfoval grandiózně pojatou
Klavírní sonátou č. 7 B dur op. 83 Sergeje Prokofjeva. Janáčkovo divadlo následující den vyprodala sopranistka
Eva Urbanová . Svůj recitál nastudovala ve spolupráci se
Státní filharmonií Brno . Niterně zazpívala měsíčkovou árii z Dvořákovy
Rusalky , v introvertně komorním laděním pokračovala ve
Vendulčiných ukolébavkách z opery
Hubička Bedřicha Smetany i teskné árii Mařenky
Ach, jaký žal z
Prodané nevěsty . Sérii ze Smetanových děl zakončila árií Milady
Jak je mi z opery
Dalibor , kde dosud poněkud přitažené otěže hlasového fondu nahradila dramatičtějším projevem. Technickou perfekci, okamžité přizpůsobení se tempům, nádhernou schopnost prolnutí výrazových poloh plně rozvinula ve druhé části večera v áriích Adriany z Cileovy opery
Adriana Lecouvreurová . Poslední dvě árie
Regina coeli z Mascagniho opery
Sedlák kavalír a Verdiho árie Leonory
Pace, pace, o mio Dio patřily k nejefektnějším a nejzdařilejším. Orchestr pod taktovkou
Ondreje Lenárda podal místy povrchní výkon, nejeden sólový výstup hráčů byl poznamenán technickými nepřesnostmi. Po zdařilém koncertě souboru
Bach Collegium München v Besedním domě, se v Konventu Milosrdných bratří představila pozoruhodná sestava osmi flétnistů ze Švýcarska, Německa a Japonska vystupující pod názvem
Les Jouers de flŃte . Po houslovém recitálu
Dalibora Karvaye se o další vrcholný zážitek postarala v sobotu 1. 10. v Janáčkově divadle
Česká filharmonie s dirigentem
Vladimirem Ashkenazym . Na programu byly dvě Mozartovy skladby: předehra z opery
Don Giovanni, podaná s elegancí i kultivovaným spádem, a
Houslový koncert č. 5 A dur KV 219 se sólistkou
Viviane Hagner. Interpretka vystavěla koncert na příjemném, lyrickém projevu a poctivé technické hře. Ve třetí větě však postrádala větší projev smyslu pro silnější emocionální kontrast. Velkým zážitkem se stala Ashkenazyho intrepretace Dvořákovy
Sedmé symfonie d moll . Dirigent jí propůjčil prudce živelnou energičnost, dravost a výrazovou šťavnatost. V neděli 6. 10. se na lednickém zámku představilo komorní sdružení
La gambetta prezentující v autentické podobě renesanční repertoár a barokní hudbu. Ve dvoraně Vysokého učení technického vystoupil soubor
Linha Singers, smíšené komorně vokální sdružení šířící od roku 1963 trend "instrumentálního zpěvu". Z dalších pozvaných hostů se na festivalu představili
Sonata a tre a
Moyzesovo kvarteto ,
Pražská komorní filharmonie s dirigentem
Jiřím Bělohlávkem ,
Klavírní duo Petros Moschos a Dimitris Karydis a
Pražské saxofonové kvarteto . Festival uzavřel orchestr
Státní filharmonie Brno řízený dirigentem
Janem Lathamem-Koenigem , jenž ve spolupráci s
Českým filharmonickým sborem Brno a s pěti tuzemskými sólisty nastudoval monumentální Schubertovu
Mši č. 6 Es dur D 950, pro sóla smíšený sbor a orchestr. Poslední tóny festivalu patřily Janáčkově
Sinfoniettě .