pátek, 6. květen 2022

Mollový večer plný emocí

Napsal(a) 

Smetanovo trio Smetanovo trio

Každé vystoupení Smetanova tria je pro posluchače zážitkem – a nejinak tomu bylo v pondělí 2. května 2022 ve Dvořákově síni Rudolfina na závěrečném koncertě abonentního Cyklu I Českého spolku pro komorní hudbu. Všichni tři členové Smetanova tria – klavíristka Jitka Čechová, houslista Jan Talich a violoncellista Jan Páleníček – jsou vynikající sólisté, zároveň však také mají jedinečný cit pro komorní hru. Ve stylově pestrém programu, sestaveném ze tří mollových klavírních trií, nabídli hudbu klasicismu, romantismu a dvacátého století.

V úvodu večera zaznělo rané Klavírní trio c moll op. 1, č. 3 Ludwiga van Beethovena. První věta se mi zdála melancholičtější, než jak ji soubor natočil před dvěma lety na svém beethovenovském CD. Spolu s tišší dynamikou, s obdivuhodně vyváženou barevností a s výrazovou elegancí působila tato věta dojmem, jako by se v ní pětadvacetiletý Beethoven vydal na cestu někam k romantismu. Variační pomalou větu interpreti překrásně rozezpívali, přičemž klavír si ve zpěvnosti v ničem nezadal se smyčcovými nástroji. Třetí větu označil Beethoven jako menuet, ale kompozičně se jedná spíš o scherzo než o tanec. A jako scherzo vnímalo tuto větu i Smetanovo trio – hrálo ji vtipně, sršatě a se skvělým odpichem. Finální věta proletěla v úžasném tempu, brilantně a vzletně, takže při ní opět nebylo možné nepomyslet na to, jak blízko tu má Beethoven k romantismu.

Jednověté Klavírní trio č. 1 c moll op. 8 Dmitrije Šostakoviče, které následovalo po Beethovenovi, neslo původně název „Poème“. Skladatel ho vytvořil ve svých sedmnácti letech a věnoval ho své lásce Taťáně Glivenko. Smetanovo trio hrálo skladbu v hlubokém soustředění, velmi barvitě, neustále se dělo něco hezkého a zajímavého, takže jsem při poslechu měl dokonce co chvíli pocit, že sleduji nějaký krásný poetický film. Onen „pocit filmu“ vygradoval těsně před závěrem skladby, kdy zazněla hudba tak emotivní, že by s ní Šostakovič mohl skvěle podmalovat leckterý filmový happy end.

Druhou část večera vyplnilo Klavírní trio č. 3 f moll op. 65 Antonína Dvořáka. Rozsáhlá, téměř symfonicky pojatá kompozice klade na interprety velké nároky technické i výrazové, a nemenší požadavky klade i na souhru. Smetanovo trio hrálo tuto skladbu s takovým nasazením a s takovou vervou, že se zvuk souboru intenzitou a barevností mnohdy blížil orchestru. Přívaly vypjatých citů se střídaly s nádhernými lyrickými plochami a publikum poslouchalo jako očarované. Bylo to skutečně strhující provedení a Smetanovu triu se po právu dostalo bouřlivého potlesku. Umělci se posluchačům odměnili dvěma Dumkami Antonína Dvořáka. Přednesli je tak inspirovaně a nápaditě, až jsem zalitoval, že Dumky nezazněly na koncertě kompletně. V každém případě Smetanovo trio tento večer jen znovu potvrdilo, že se ve svém oboru řadí ke světové špičce.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.