pondělí, 15. prosinec 2008

Modrá romantika a antická moderna

Napsal(a) 

Dvojí provedení "operního oratoria" Igora Stravinského Oedipus Rex podle Sofokla bylo jedním z přínosných dramaturgických projektů letošní pražské koncertní sezony (19. a 20. 2., Smetanova síň Obecního domu). Velké očekávání z virtuózně rozehraného známého antického tragického příběhu o vině a trestu poněkud zkalila zdravotní indispozice šéfdirigenta Symfonického orchestru hl. m. FOK Jiřího Kouta, kterého zastoupil jeho asistent David Švec . Svůj talent prokázal už jen tím, jak dobře nelehké dílo nastudoval. Samotná prezentace sice netloukla na světové hudební brány, ale byla pro budoucnost nadějná. Mezi sólisty výrazně dominovali dva muži: vypravěč Alois Švehlík a Oidipus John Uhlenhopp , který svůj silný hlas přes určité problémy s pianissimem dobře ovládal. Pro Oidipova švagra Kreona se dobře hodil slovenský basbarytonista Jozef Benci . Richard Novák (Tiresius), Jaroslav Březina (pastýř) a Roman Janál (posel) v marginálních rolích určitě nezklamali. Skvělý byl pan Březina, v celém rozsahu v podstatě příjemnější nežli Uhlenhopp. Pan Novák je ve svém věku přírodní anomálií a každé jeho pražské vystoupení je hodno obdivu. Roman Janál má velmi pěkný témbr a zvláště střední poloha byla velmi příjemná. Mezzosopranistka Kateřina Jalovcová (Jokasta) je pro pražskou scénu vizuálním a hlasovým (střední a hluboká poloha) osvěžením, měla by si však dát pozor na výšky. Zvláště v Epilogu podalo heroický výkon Pěvecké sdružení moravských učitelů . Je to sice amatérské těleso, ale za pomoci profesionálních výpomocí ho dovedl sbormistr Lubomír Mátl na úroveň, která si zaslouží poklonu.

Předehrou ke Stravinskému byl Koncert pro housle a orchestr op. 8 Richarda Strausse, dílo jiné tvůrčí poetiky, jiné doby a popravdě i jiné kvality. Sólistou byl se svými modrými houslemi Pavel Šporcl . Odvedl efektní výkon, což plně konvenovalo s efektním, hudebně ne příliš hlubokým dílem - upovídané Allegro, zádumčivé Lento a bezduché Finale, které má ukázat, jak má sólista lehkou pravou a hbitou levou ruku.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.