Návštěvníci letního festivalu v Mnichově měli letos možnost zhlédnout kompletní provedení Prstenu Nibelungova . Šlo o jedno z posledních představení, ve kterých se ve funkci šéfdirigenta Bavorské státní opery představil Kent Nagano . Loučení to bylo zdařilé a šťastné. Umělecká hodnota a tedy i požitek z ní dosáhl úrovně nejvyšší. Představení Zlata Rýna a Siegfrieda , kterým jsem byl přítomen, byla orchestrem zahrána precizně, večery se obešly bez chyb a nedostatků jednotlivých nástrojů a nástrojových skupin. Nagano opět dokázal, jak je mu hudba Richarda Wagnera blízká, a lze jen doufat, že nastupující Kirill Petrenko nasazenou laťku udrží. Ohlasy na jeho letošní kompletní provedení Ringu v Bayreuthu slibují mnohé.
Obrázek o režii Andrease Kriegenburga si lze udělat již z recenze opery Valkýra (HARMONIE 3/2013). V krátkosti mohu k dvěma dalším dílům tetralogie dodat, že se jedná o vzrušující podívanou s nebývalým množstvím nápadů, které se podařilo vhodně a vkusně skloubit se zdařile a živě působící scénou. Charakteristický byl opět enormně vysoký počet účinkujících osob na jevišti. Prvky, jako do obrovitých kostek slisovaní obři, na kterých se efektně pohybují Fasolt a Fafner, či házení prací umořených Nibelungů do jam a jejich následné spalování, skutečně naháněly realistickou hrůzu. Celého Kriegenburgova Siegfrieda lze nazvat skandálně geniálním. Počáteční rozpačitost diváků se pomalu ale jistě v průběhu večera měnila v nadšení a závěr prvního jednání Siegfrieda se obrazně blížil scéně rvačky z konce druhého dějství Mistrů pěvců.
Pěvecky bylo Zlato Rýna charakteristické vyrovnanými výkony, které diváka potěšily a leckdo si vděčný poslech zasloužil. Nepřinesly ale z celkového pohledu zážitek, který by mohl být nezapomenutelným. V roli Albericha se onoho večera velice trápil Tomasz Konieczny . Opakovaně jej zradil hlas a na tento večer vzpomínat rád nebude. Francouzka Sophie Koch byla velice zajímavou Frickou, Johan Reuter dobrým, ale ne příliš výrazným Wotanem. Jako Loge se hereckou bravurou a skvělým pěveckým výkonem uvedl Štefan Margita . Zaslouženě pak sklidil nejbouřlivější aplaus.
V Siegfriedovi se již o nezapomenutelných výkonech hovořit dá. Američan Stephen Gould nemá coby Siegfried v těchto letech konkurenci. Jeho oblíbenost mezi dirigenty, manažery operních domů a samotnými milovníky díla Richarda Wagnera je nevídaná a zcela zasloužená. Wolfgang Ablinger-Sperrhacke zaujal propracovaností postavy Mima a letos sedmdesátiletý Terje Stensvold byl bezchybným a autoritativním Wotanem, v jehož hlase není stáří znát. Američanka Catherine Naglestadt v roli Brünnhildy pak spolu se Stephenem Gouldem ve 3. dějství dodala představení oslňující lesk.
