sobota, 21. březen 2009

Mladý Blechacz a stárnoucí Mehta

Napsal(a) 

Klavírista Rafał Blechacz je po Krystianovi Zimermanovi další polský klavírista, který naprosto triumfálně vyhrál věhlasnou chopinovskou soutěž ve Varšavě. Na letošním Pražském jaru měl hrát Chopinův Klavírní koncert č. 1 e moll , ale vystoupení nakonec odřekl a ohlášeným důvodem je, že začal studovat filosofii a na tento termín připadají zkoušky. Pozoruhodný mladík ovšem hrál zmíněný Chopinův koncert 20. prosince minulého roku v Berlíně se zdejším rozhlasovým orchestrem pod taktovkou Marka Janowského a nezklamal očekávání. Třiadvacetiletý Blechacz dovede v Chopinově poměrně raném klavírním koncertu podtrhnout právě rysy mladistvé bezprostřednosti a jde přitom až téměř na hranici hravé improvizace. Stejně tak vystihne lehce taneční „polonézový“ ráz třetí věty. Ovšem ústřední lyrické téma první věty naopak přednáší s rozechvělostí a tajemnou vážností plnou očekávání – přemýšlivě a přitom naprosto přirozeně tak vytvoří okouzlující svět mladého básníka hodného romantických legend. Inu, snad Blachacze v Praze časem přece jen uslyšíme. Berlínský rozhlasový orchestr neměl všechna dechová sóla stejně brilantní, ale díky měkkým kultivovaným smyčcům byl výborným doprovodem.

V druhé polovině téhož programu zazněla symfonická báseň Richarda Strausse Život hrdinův . Přestože popularitě některých zejména operních děl tohoto autora v Německu ne vždycky rozumím, hráči si jeho díla dovedou užít a výsledek bývá velmi přesvědčivý. Znovu a znovu se můžeme přesvědčit, že Strauss opravdu spolehlivě ovládá kompoziční řemeslo, je mistrem stavby a barevného efektu. Janowski jako dirigent působí poněkud věcně, ale přesně ví co chce a jak toho dosáhnout.

Jen o pár hodin později hráli v témže sále berlínské Philharmonie pod taktovkou Zubina Mehty Berlínští filharmonikové a na programu byla atraktivní Mahlerova Symfonie č. 3 . Na rozdíl od Blechacze působí ovšem Mehta jako takový stárnoucí romantik. Zvuk orchestru byl tradičně prvotřídní, ale žádná dirigentova koncepce čitelná nebyla – Mehta dirigoval zpaměti, jednotvárně a jenom sem tam přidal nějaké to espressivo. Nebyl to špatný koncert, ale jsou dnes dirigenti, kteří dovedou v Mahlerovi najít více originality. Zpívané sólo čtvrté věty přednesla altistka Lioba Braun , stejně jako o čtrnáct dnů předtím v Praze – tady ale nabídl Christoph Eschenbach s ČF zajímavější pojetí.

Jindřich Bálek

Od roku 2004 pracuje v Českém rozhlase, z toho deset let v Redakci kulturní publicistiky a od roku 2014 v Redakci vážné hudby. Zabývá se hudební dramaturgií, kritikou i publicistikou. Pochází z Teplic, kde vystudoval gymnázium; je absolventem Institutu základů vzdělanosti UK, a oboru filosofie na FF UK v Praze.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.