pátek, 26. duben 2002

Mladý a neklidný

Napsal(a) 

Mladý houslista Pavel Šporcl, znamý nejen svou mimořádnou uměleckou erudicí, ale také provokujícími šátky a různobarevným koženým oblečením, vystoupil 25. dubna v pražském kostele sv. Šimona a Judy. Na mimořádném večeru Koncertního jednatelství FOK zahrál před vyprodaným kostelem nejprve dvě sólové kompozice Johanna Sebastiana Bacha: Sonátu č. 1 g moll a Partitu č. 2 a moll s obrovitou závěrečnou Ciacconou. V druhé části koncertu si podmanil diváky za spolupráce klavíristy Petra Jiříkovského výbornou interpretací sónické skladby Fratres od Arvo Pärta a neobarokní Italskou suitou letošního jubilanta Igora Stravinského. Jestliže hudba 20. století byla zahrána strhujícím způsobem, v Bachových dílech zůstal Šporcl interpretačnímu ideálu leccos dlužen. Filozofickou jistotu zralého věku nahradil mladickým "prudkým tahem na branku" a virtuózními tempy v rychlých větách. Některé pasáže byly zahrány přímo ledabyle a proto byly zvukově málo transparentní. Pavel Šporcl má jedny z nejšikovnějších rukou mezi českými houslisty, ale někdy tuto hřivnu zbytečně prohospodařuje spěchem a vnitřním neklidem. Právě neklid nejlépe charakterizuje bachovskou část večera. Po skončení koncertu byla pokřtěna, tentokrát veřejně, jeho první nahrávka pro firmu Supraphon. To, že program koncertu byl zcela jiný nežli na desce, zdůvodnil Pavel Šporcl tím, že při českém promoturné na konci tohoto roku uslyší jeho fanoušci všechny nahrané skladby, to jest hudbu Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů a Otakara Ševčíka.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.