Do koncertní řady Dvořákovy Prahy nazvané Světové orchestry byl letos vedle Londýnských filharmoniků, Vídeňských symfoniků a Essenských filharmoniků umístěn i Gustav Mahler Jugendorchester. V Rudolfinu zahrál 11. září Dvořáka, Gershwina, Bartóka a Ravela a uzavřel tak své letošní letní turné. Ingo Metzmacher řídil koncert v Rudolfinu pozitivně a energicky, s efektním výsledkem.
Nebylo dost dobře možné, aby na Dvořákově Praze orchestr nezahrál i něco od českého mistra. Byla to předehra V přírodě, cítěná ovšem hodně velkoryse, mohutně, prvoplánově. Pravého dvořákovského ducha bohužel tak zcela neměla. Ale početně obsazenému tělesu nelze upřít výbornou sehranost, plné nasazení, radost z vystoupení a výrazový entusiasmus. Centrálním bodem programu se stal Gershwinův Koncert pro klavír a orchestr F dur – dílo stojící dodnes dráždivým způsobem na hranici, formálně vycházející z klasických forem, ale přesto plné jazzových ohlasů, nakažlivě strhující, proměnlivě strukturované a rozhodně ne jednoduché jak na souhru, tak pro sólistu samotného. Jean-Yves Thibaudet se zhostil svého partu s mimořádnou základní vstupní energií, kterou udržel po celou skladbu. Gershwinův koncert vyzněl jako gejzír rytmů a virtuozity.
Po přestávce se symfonický program ve zvuku vystupňoval až na nejzazší hranici, Rudolfinum bylo tentokrát zase opravdu malé. Bartókova baletní suita Podivuhodný mandarín přináší extatické výkřiky expresionismu a orchestr je vrhal do publika ochotně; obrovský potenciál dali výsledku naplno k dispozici nejen početní hráči na bicí, ale i úplně všichni ostatní. Hráli jako jeden a jako o život. Ravelova baletní suita Daphnis a Chloé už to nemohla překonat ani v intenzitě výrazu, ani ve zvuku. Poskytuje nicméně i plochy zvukově střídmější a je jemněji instrumentována. I to dokázali hosté zachytit.
Jde o orchestr mladých, který vznikl na konci 80. let z iniciativy Claudia Abbada, aby propojil Rakušany, Maďary a Čechoslováky, a který se později rozrostl na celoevropský projekt. Vedle děl, která zazněla v Praze, nastudoval letos Metzmacher pro předchozí města i Messiaenovu Symfonii Turangalîla (s Thibaudetem), zřídka uváděnou scénickou hudbu Arnolda Schönberga a kompozici This Midnight Hour, novinku, kterou napsala britská skladatelka Anna Clyne. Koncertní šňůra vedla od Bolzana a Pordenone přes milánskou La Scalu, Torino, Veronu, Beethovenfest v Bonnu až na Salcburský festival, do sálu Concertgebouw v Amsterdamu, Konzerthausu v Berlíně, Semperovu operu v Drážďanech a síň Elbphilharmonie v Hamburku. Tedy na ta nejdůležitější místa na hudební mapě Evropy.
Celkový dojem z pražského vystoupení? Mladí hráli s chutí a hodně nahlas a dirigent je v tom prvním s evidentním pochopením podněcoval, ale v tom druhém příliš nemírnil – spíše je i v tom naopak podporoval. Až moc.
