úterý, 12. září 2017

Mladí hrají nahlas

Napsal(a) 

Ingo Metzmacher a Gustav Mahler Jugendorchester, foto Martin Divíšek Ingo Metzmacher a Gustav Mahler Jugendorchesterfoto: Martin Divíšek

Do koncertní řady Dvořákovy Prahy nazvané Světové orchestry byl letos vedle Londýnských filharmoniků, Vídeňských symfoniků a Essenských filharmoniků umístěn i Gustav Mahler Jugendorchester. V Rudolfinu zahrál 11. září Dvořáka, Gershwina, Bartóka a Ravela a uzavřel tak své letošní letní turné. Ingo Metzmacher řídil koncert v Rudolfinu pozitivně a energicky, s efektním výsledkem. 

Nebylo dost dobře možné, aby na Dvořákově Praze orchestr nezahrál i něco od českého mistra. Byla to předehra V přírodě, cítěná ovšem hodně velkoryse, mohutně, prvoplánově. Pravého dvořákovského ducha bohužel tak zcela neměla. Ale početně obsazenému tělesu nelze upřít výbornou sehranost, plné nasazení, radost z vystoupení a výrazový entusiasmus. Centrálním bodem programu se stal Gershwinův Koncert pro klavír a orchestr F dur – dílo stojící dodnes dráždivým způsobem na hranici, formálně vycházející z klasických forem, ale přesto plné jazzových ohlasů, nakažlivě strhující, proměnlivě strukturované a rozhodně ne jednoduché jak na souhru, tak pro sólistu samotného. Jean-Yves Thibaudet se zhostil svého partu s mimořádnou základní vstupní energií, kterou udržel po celou skladbu. Gershwinův koncert vyzněl jako gejzír rytmů a virtuozity.

Ingo Metzmacher a Gustav Mahler Jugendorchester, foto Martin Divíšek Ingo Metzmacher a Gustav Mahler Jugendorchesterfoto: Martin Divíšek

Po přestávce se symfonický program ve zvuku vystupňoval až na nejzazší hranici, Rudolfinum bylo tentokrát zase opravdu malé. Bartókova baletní suita Podivuhodný mandarín přináší extatické výkřiky expresionismu a orchestr je vrhal do publika ochotně; obrovský potenciál dali výsledku naplno k dispozici nejen početní hráči na bicí, ale i úplně všichni ostatní. Hráli jako jeden a jako o život. Ravelova baletní suita Daphnis a Chloé už to nemohla překonat ani v intenzitě výrazu, ani ve zvuku. Poskytuje nicméně i plochy zvukově střídmější a je jemněji instrumentována. I to dokázali hosté zachytit.

Jde o orchestr mladých, který vznikl na konci 80. let z iniciativy Claudia Abbada, aby propojil Rakušany, Maďary a Čechoslováky, a který se později rozrostl na celoevropský projekt. Vedle děl, která zazněla v Praze, nastudoval letos Metzmacher pro předchozí města i Messiaenovu Symfonii Turangalîla (s Thibaudetem), zřídka uváděnou scénickou hudbu Arnolda Schönberga a kompozici This Midnight Hour, novinku, kterou napsala britská skladatelka Anna Clyne. Koncertní šňůra vedla od Bolzana a Pordenone přes milánskou La Scalu, Torino, Veronu, Beethovenfest v Bonnu až na Salcburský festival, do sálu Concertgebouw v Amsterdamu, Konzerthausu v Berlíně, Semperovu operu v Drážďanech a síň Elbphilharmonie v Hamburku. Tedy na ta nejdůležitější místa na hudební mapě Evropy.

Celkový dojem z pražského vystoupení? Mladí hráli s chutí a hodně nahlas a dirigent je v tom prvním s evidentním pochopením podněcoval, ale v tom druhém příliš nemírnil - spíše je i v tom naopak podporoval. Až moc.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.