pátek, 22. listopad 2013

Milostná psaní Magdaleny Kožené

Napsal(a) 

Magdalena Kožená, foto Jiří Sláma Magdalena Koženáfoto: Jiří Sláma

Na svém dosud posledním pražském koncertu nabídla mezzosopranistka Magdalena Kožená program z raně barokních písní a monodií, Lettere amorose , který její příznivci mohou dobře znát ze stejnojmenné nahrávky vydané již před třemi lety. Přesto – anebo právě proto – byla 3. listopadu Dvořákova síň Rudolfina zaplněna téměř do posledního místa. Jakkoliv o velké návštěvnosti (a také úspěchu) koncertu rozhodovala primárně přítomnost Magdaleny Kožené, není důvod k pochybnostem ani o atraktivitě zvoleného repertoáru, který se minimálně od 80. let 20. století etabloval jako živá součást západní hudební kultury a jenž vedle děl J. S. Bacha a G. F. Händela patří k nejčastěji provozovanému segmentu barokní tvorby. Svět italského raného baroka, Cacciniho, Monteverdiho, Mariniho či Barbary Strozzi, má své jedinečné kouzlo a podmanivost, jež souvisí mimo jiné s přímostí a silou, s níž se obrací na naše city, ať už v quasi taneční canzonettě anebo patetické árii v recitativním stylu. Právě v této druhé kategorii také Magdalena Kožená na svém pražském večeru excelovala. Merulova bolestná mariánská ukolébavka i Zamilovaný Hérakleitos od Barbary Strozzi byly v jejím podání plné vášně a přirozených dramatických akcentů a publikum zcela uchvátily.

Méně efektní byly písně v rychlém tempu v úvodním bloku, kde – navzdory principům žánru – nedovolil příliš velký tón a vibrato skutečně vyniknout melodii a zpívanému textu. O to sladčí ovšem bylo zaposlouchat se do písní, kde došlo ke zklidnění tónu a kde v plnosti vynikla krása zpěvaččina hlasu, jako například v přídavku Se l’aura spira od Frescobaldiho. Podobně jako na zmiňované nahrávce Deutsche Grammophon i na pražském koncertě doprovázel Magdalenu Koženou soubor Private Musicke . Silnější continuo trojice drnkacích nástrojů, violone a lirone, slibovaly možnost posílení prvku improvizace a momentu spontánnosti, tak dobře se pojících právě s tímto repertoárem, avšak umělci volili převážně cestu pečlivých aranží včetně zapojení rozmanitých bicí. Z ryze instrumentálních skladeb měly zaslouženě největší úspěch Canarios od Gaspara Sanze, v nichž vynikl vedoucí ansámblu Pierre Pitzl na kytaru.

Domácí vystoupení Magdaleny Kožené jsou českým publikem již tradičně sledována s velkým zájmem, a nejinak tomu bylo i na tomto koncertě. Slavnostní atmosféra, standing ovations i tři přídavky potvrdily, že Magdalena Kožená je v Praze a České republice doma, a proto se lze jen těšit na její další vystoupení.

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.