čtvrtek, 25. září 2014

Michel Bouvard ve Velvarech

Napsal(a) 

Michel Bouvard, foto Jiří Jaroch Michel Bouvardfoto: Jiří Jaroch

Nedaleko Prahy probíhá hudební veřejnosti zatím trochu utajený mezinárodní varhanní festival „Varhany znějící“.Letošní ročník byl už pátý. Za uměleckého vedení varhaníka Pavla Černého po skromných začátcích, kdy první dva ročníky pořádal městský úřad ve Slaném, se organizace ujala obecně prospěšná společnost „Přemyslovské střední Čechy“ za podpory jednotlivých obcí a farních úřadů. Koncerty se konají v kostelích na nástroje barokní i romantické, jsou zdarma, návštěvnost je vynikající. Místní publikum má možnost sledovat výkony varhaníků na kůru snímané kamerovým způsobem na obrazovce dole v kostele. V posledních letech se podařilo angažovat velké osobnosti mezinárodního varhanního světa – jen namátkou L. F. Tagliavini, Leo van Dooselaar nebo Pieter van Dijk, z nichž někteří vystoupili u nás pouze na tomto festivalu, bohužel k naší škodě. Zde má hlavní město co dohánět. K těmto osobnostem patří i renomovaný profesor konzervatoří v Paříži a Toulouse Michel Bouvard. Vystoupil ve Velvarech na čerstvě rekonstruované romantické varhany Emanuela Štěpána Petra z roku 1886 s programem složeným převážně z francouzské hudby, jen v úvodu doplněném Mozartem a Mendelssohnem. Charakter francouzských romantických varhan je diametrálně odlišný od českých nástrojů 19. století. Přesto díky vynikajícímu umění rejstříkování francouzského hosta a muzikalitě nejvyšší kvality znělo Mozartovo Divertimento F dur pro čtyři ruce (spolu s manželkou Yasuko Uyamou) hravě a půvabně a Mendelssohnovy Variations sérieuse velmi barevně a kontrastně vzhledem k tomu, že se jedná o nevelký dvoumanuálový nástroj s 19 rejstříky. Ve francouzské části zaujal především brilantním provedením Chorálu a moll Césara Francka. Jeho jednotlivé fráze doslova dýchaly a byly oživovány jemnou agogikou. Při dokonalém vypointování jednotlivých detailů neztrácel Franckův velkorysý stavebný oblouk nic na své účinnosti a přesvědčil o naprosto suverénním ovládání nástroje. Adagio z Viernovy 3. symfonie a závěrečné Alainovy Litanie jen podtrhly neobyčejný dojem z Bouvardovy hry. Byl to po všech stránkách velký večer.

Nabízí se neodbytná otázka: proč pouze poněkud utajeně ve Velvarech a ne v kombinaci s Prahou? Takového mistra svého nástroje si hlavní město nemělo nechat ujít.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.