pondělí, 15. duben 2019

Mezi poezií a virtuozitou: Tomáš Netopil s Nikolajem Luganským na jednom pódiu

Napsal(a) 

 , foto Petr Kadlec foto: Petr Kadlec

Na závěrečném koncertu abonentní řady C4 (Dvořákova síň Rudolfina, 11. 4. 2019) nabídla Česká filharmonie s dirigentem Tomášem Netopilem svým posluchačům krásný „vídeňský“ program. Zahájila ho dvěma čísly z baletní hudby Mozartovy opery Idomeneo: Chaconnou a Pas Seul (de Mr Le Grand).

Efektní, bohatě obsazené úvodní tutti Chaconny s trubkami a tympány vyznělo v plném lesku a hudba, která následovala, pod rukama filharmoniků doslova zářila. Magnetem večera byl Beethovenův Koncert pro klavír a orchestr č. 4 G dur, op. 58, nejpoetičtější ze skladatelových pěti klavírních koncertů. Jako sólista se v něm představil výtečný ruský pianista Nikolaj Luganskij. Už od prvních taktů sólového úvodu bylo zjevné, že Luganskij má dílo dokonale zažité. Hrál Beethovena s očividným nadhledem a sympatickou sebejistotou, barevně bohatě nuancovaným tónem, technicky suverénně, s bezpečně vystavěnými frázemi a s pozoruhodně plasticky modelovanou dynamikou. V tomto koncertu bývá pro mnohé sólisty náročné udržet „rovnováhu“ mezi poetičností a virtuozitou. Luganskij ovšem dokázal poměr těchto dvou protichůdných složek namixovat s takovou samozřejmostí a přesvědčivostí, jako by na světě nebylo nic snazšího. Nemenší obdiv si zasloužil i orchestr – hrál velmi barvitě a inspirovaně, ale přitom po celou skladbu respektoval sólistu a nikdy se nesnažil prosadit se na jeho úkor.

 , foto Petr Kadlec foto: Petr Kadlec

Po přestávce zazněla Haydnova „londýnská“ Symfonie č. 104 D dur Hob I/104. Tutti fanfáry adagiového úvodu první věty byly krásně konkrétně vyostřené tympánovými údery. Následující provzdušněné Allegro zaujalo pikantními dynamickými kontrasty. Ve střední části jarně rozezpívané a jakoby nadýchnuté volné věty předvedla své mimořádné kvality sekce dřev. Rustikálně pojatý menuet vyzněl velice tanečně, přičemž v triu dopřál skladatel dřevům možnost málem až sólového vystoupení. V hlavním tématu finální věty se Haydn nepochybně inspiroval lidovou hudbou. Filharmonikové hráli tuto větu s nakažlivou vervou a její závěr byl skutečně strhující. Tomáš Netopil dirigoval po celý večer s viditelným potěšením, které bylo možné tušit nejen z jeho gest, ale i z výrazu obličeje. V jeho vystupování se zvláštním způsobem pojila přirozená a neokázalá pohybová elegance (jdoucí snad až do konečků prstů) s uměleckou přesvědčivostí a upřímností, což jsou vlastnosti, které dokázali plně ocenit jak orchestrální hráči, tak i posluchači.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975 – 2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.