Met in HD – Anna Bolena

Režisér David McVicar zvolil pro první Donizettiho operu ze své plánované trilogie v Metropolitní opeře v New Yorku (přenos do kin – 15. 10.) o anglických královnách proměnlivou architektonickou scénu Roberta Jonese svícenou do dramatizujícího šerosvitu, jaký bývá na obrazech té doby, a kostýmní spolupracovnice Jenny Tiramani vytvořila podle Holbeinových obrazů co nejdokonalejší kopie dobových kostýmů. Zajímavý kontrast k dokonalé estetičnosti okolí vytvořilo v průběhu děje královnino páže Tamary Mumford (charakteristický hlas!), jež jako jediné podrobili krvavému mučení s vizuálními důsledky. V závěru inscenace užili inscenátoři efektního náznaku – vysoko nad jevištěm stojí postava maskovaného kata, který Annu gestem meče setne a z výšky padá jemná červená opona, před níž Anna prudce skloní hlavu.

Dirigent Marco Armiliato dirigoval velmi dobře hrající orchestr bez partitury s italským temperamentem a s bezchybným smyslem pro bel canto. Sbor zněl tentokrát nějak rozostřeně, matně. Anna Netrebko byla pro mne v roli Anny Boleynové poprvé zcela přesvědčivá. Zdálo se mi, že jí postava ctižádostivé královny, která šla za svým cílem bez slitování a byla za to po zásluze tvrdě potrestána, neobyčejně sedí na rozdíl od jejích Zuzanek, Traviat, Mimi, které na mne vždy působily poněkud odtažitě a málo citově a hravě. V této inscenaci jsou i chvilky královniny slabosti a citového zmatku uvěřitelné. Postava je jednolitá, jakoby z jediného kusu po stránce pěvecké i herecké. Temný a plný soprán Anny Netrebko k této roli dozrál a zvládnul ji bez slabších míst. Bohužel neměla odpovídající protihráče. Představiteli Enrica (Jindřich VIII.) Ildaru Abdrazakovovi nechyběl impozantní zjev, ale herecké i pěvecké zkušenosti. Má krásný, ale zejména v hloubkách ještě ne zcela dobudovaný hlas a zatím není hereckou osobností, takže postava krále Jindřicha VIII. byla překvapivě bezvýrazná. Ani Giovanna (Jane Seymour), v níž Elinu Garanču nahradila Jekatěrina Gubanova , nebyla Anně Boleynové odpovídající soupeřkou a zároveň zrazující přítelkyní – chyběla jí přirozená ženskost i přesvědčivé výšky. Obě dámy, královna Anna i Jane, byly poněkud při těle a na kameru nepůsobily typově příliš odlišně ani svůdně. V roli Lorda Percyho zaujal tenorista Stephen Costello , jehož hlas barytonového zabarvení zní velmi zajímavě, a až získá víc jevištních zkušeností, bude jeho jevištní výkon i herecky plastičtější.

Považuji začátek letošních přenosů z Metropolitní opery za impozantní – předvedl mladé pěvce, z nichž tři pocházejí z Ruska, právě ve chvíli, kdy přenos z Met poprvé zamířil i tam.

Sdílet článek: