neděle, 3. duben 2011

Mazurky a Mefisto

Napsal(a) 

Mazurky a Mefisto, foto Dagmar Kneřová/FOK Mazurky a Mefistofoto: Dagmar Kneřová/FOK

Na pátém koncertu cyklu Světová klavírní tvorba (FOK, Dvořákova síň, 5. 2.) vystoupil umělec, jenž se v Praze těší mimořádné oblibě: francouzsko-americký pianista Eugen Indjic . Svůj recitál zahájil Prokofjevovou Sonátou č. 2 d moll op. 14 . Už v ní dokázal, že má výrazně lyrické sklony. První větu hrál vysloveně poeticky, jako by vyprávěl nějaký příběh, a pomalá třetí věta vyzněla díky temnějším barvám, bohaté pedalizaci a krásně stavěným melodiím téměř pohádkově. I v rychlých větách (druhé a čtvrté), v nichž to co chvíli typicky prokofjevovsky zajiskří, objevil Indjic nespočet působivých poetických detailů. O tom, že je tento pianista především lyrikem, se pak mohli posluchači naplno přesvědčit v následujících Fantastických kusech, op. 12 Roberta Schumanna. Indjic okouzloval nehmotně se vznášejícími melodiemi a působivým prolínáním nálad, co chvíli překvapil utajenými protihlasy, jež zazněly často jen na kratičký okamžik jako pouhý „impresionistický“ náznak, a především pak uváděl v úžas svým neuvěřitelně barevným úhozem. To už nebyla jen fantasticky bohatá barevná paleta, ale barvy tu měly i svou „hmatatelnou“ texturu: jednou jemnou a něžnou jako pastel, jindy průzračnou jako akvarel a ještě jindy zas hutnou jako na olejových malbách. Při měkce probarveném Debussyho cyklu Pour le piano , jenž zazněl po přestávce, dopřál Indjic posluchačům trochu oddechu, aby si mohli plně vychutnat vrchol jeho recitálu: pět Chopinových mazurek (b moll op. 24/4, Des dur op. 30/3, cis moll op. 30/4, fis moll op. 59/3, cis moll op. 63/3 ). Indjic hraje Chopinovy mazurky s jedinečným a nenapodobitelným poetickým nábojem, skladby působí jako opravdové básně v tónech. Jejich interpretace je zjevně hluboce promyšlená, ale zároveň má i svěžest improvizace. Provedením těchto skladeb Indjic jen znovu potvrdil, že je jedním z nejlepších světových interpretů Chopina. Na závěr recitálu zazněl Mefistův valčík č. 1 Ference Liszta. Byť byl zahraný opravdu skvěle a byť Indjic ve vší té efektní lisztovské pyrotechnice dokázal najít řadu kouzelných poetických momentů, bylo zjevné, že tato poměrně povrchní hudba nepatří do pianistova vnitřního světa. Nechtěl bych, aby tato slova vyzněla jako kritika. Spíš je to tiché postesknutí – raději bych si místo Mefista poslechl další Chopinovy mazurky.

Věroslav Němec

Hudební editor a redaktor, klavírista (bývalý), pedagog (bývalý), muzikolog, hudební publicista. V letech 1975–2000 pracoval v hudebním nakladatelství Supraphon (1989–91 šéfredaktor, 1998–99 ředitel, 1999–2000 místopředseda představenstva). Od roku 2000 je šéfredaktorem hudebního nakladatelství Amos Editio, které v roce 2012 získalo pod jeho vedením prestižní Cenu České hudební rady. Jako pianista vystupoval v klavírním duu se svou manželkou Jitkou. S časopisem Harmonie spolupracuje od roku 1999. Ve svých textech, jichž vyšlo v Harmonii přes 500, se věnuje především klavírní interpretaci.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.