Hlavní položkou programu abonentního koncertu FOK byla (27. 11.) ve Smetanově síni hudba Bohuslava Martinů, jakkoli večer začínal Oravskou baladou od Luboše Sluky a končil Mendelssohnovou Skotskou symfonií . Slukova skladba je dávnou partiturou z roku 1954 a ničím nepopuzuje, Mendelssohnova partitura je slavným pojmem a potěšila. Před přestávkou patřilo pódium Bohuslavu Matouškovi , a to nejprve jako houslistovi, posléze jako violistovi. S violou šlo v Rapsodii-koncertu od Martinů o vzácný okamžik, sólista se totiž k tomuto nástroji programově dostává až v souvislosti s nastudováním a natočením kompletního díla pro housle a orchestr od Martinů. Došlo mu, že se svou velkou rukou může zkusit i jedinou orchestrální koncertantní skladbu violovou. Zkusil a vyhrál. Jak na CD, tak na koncertě. Na violu hraje jako na housle, v tom smyslu, že jako falešné boří představy o její neohrabanosti a nezpěvnosti. Matoušek rozezpíval Rapsodii-koncert způsobem téměř neslýchaným. Na předchozí kompozici, České rapsodii , je nutno ocenit virtuozitu sazby a interpretace i orchestrální aranžmá Jiřím Temlem, podařené, velmi martinůovské. Pražští symfonikové se pod taktovkou Tomáše Netopila snažili a dosáhli zejména v Mendelssohnovi zainteresovaného a zajímavého rychlého pojetí. Skutečnost, že mladý slibný český umělec, od příští sezony šéf operního orchestru Národního divadla, dostává u tohoto tělesa pravidelné šance, hovoří o prozíravosti vedení Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK. Posluchači z toho jen a jen těží.
