čtvrtek, 2. červen 2005

Marta v Mahenově divadle

Napsal(a) 

BRNO

Jedna z nejpopulárnějších a nejčastěji hraných oper druhé poloviny devatenáctého století německého skladatele Friedricha von Flotowa Marta se po téměř osmdesáti letech znovu objevila na repertoáru brněnského divadla, v dramaturgické snaze neulpívat na známých dílech. V letošním roce si navíc připomínáme její sto dvacáté výročí od prvního uvedení na jevišti českého divadla v Brně 6. února 1885 v divadle na Veveří.

Třetí premiéra sezony Janáčkovy opery Národního divadla v Brně se konala 25. února překvapivě na scéně Mahenova divadla. Podle slov hudebního garanta inscenace Milana Kaňáka se rozhodl tým pro lehkost žánru, dějovou přímočarost o vítězné věrné lásce, romanticko-komickou operu o čtyřech aktech zasadit právě do prostoru, kde jsou běžně hrány činoherní a nedávno ještě hojně operetní produkce před nalezením nového působiště v Hudební scéně Městského divadla Brno.

Obdobně jako úspěšné Flotowovo operní dílo Alessandro Stradella má i Marta aneb Trh v Richmondu stejného libretistu Wilhelma Friedricha. V Brně zvolili český překlad Jana Panenky s lehkou a úsměvnou nadsázkou a hudební celek zkrátili o několik čísel. Hudba přímočará, lehce srozumitelná s líbivými lidovými irskými melodiemi vyznívá ovšem v mnohých obrazech naivně, ve 20. století i pro tento aspekt nebyla zařazována příliš na repertoár s výjimkou rodné země skladatele, kde téměř zdomácněla. Panenkův místy archaický překlad naivitu zejména v dialozích podtrhuje. Nedostatek jiskřivé komičnosti a ne příliš výrazné rozehrání komických situací a gagů ze strany režie i kreace herců tak v průběhu hry naivitu spíše umocnilo a inscenace nekorespondovala zcela adekvátně živě s divákem.

Premiéra znamenala poněkud sporný režijní debut mladého Daniela Balatky na půdě Národního divadla v Brně, neboť po třech týdnech zkoušek umělec onemocněl a jeho režijní koncepci nastudoval Jaromír Brych . Nejzdařilejší složkou inscenace byla světlá scénografie (příjemně oživující sérii předchozích temných inscenací Janáčkovy opery) s bílým základem a jasným prosvícením Milana Davida vycházející z principů půdorysu barokního divadla. V souladu s kostýmy biedermeierovského stylu Jany Zbořilové (velké klobouky, široké sukně s obručemi) dominovaly na scéně v logickém kontextu s příběhem zpočátku barvy černá a bílá s rudou, odstíny stylového prostředí venkova Anglie 18. století s gradací do radostné pestrosti. Sbor byl dobrý nejen pěvecky, ale i pohybově.

Z pěvců si publikum nejvíce získal Jan Hladík v roli koketního ctitele lorda Tristana Nickelforta. Liana Somičová ztvárnila hlavní převlekovou roli šlechtičny Harrietty Durhamové / Marty přirozeným subretním projevem. Pěvecky i herecky výstižnější na rozdíl od ústřední sopranistky se stala důvěrnice Nancy / Julie mezzosopranistky Jany Štefáčkové . Jejich mužské protějšky Lyonel Petra Levíčka a Plumkett Michala Mačuhy jim byly svěžími oporami, technicky vytříbenými se zdárně ušlechtilými barvami hlasů. Premiéru publikum ocenilo příznivě.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.