pátek, 27. srpen 2010

Mariánská slavnost

Napsal(a) 

Collegium Marianum potěšilo svou patronku a návštěvníky pražskojarního koncertu (14. 5., kostel sv. Šimona a Judy) repertoárem sestaveným převážně z mariánských skladeb vrcholného baroka. V centru stály takzvané mariánské antifony Jana Dismase Zelenky Salve Regina (ZWV 135), Alma redemptoris (ZWV 126), žalm Laetatus sum (ZWV 122), jenž tvoří součást mariánských nešpor, a árie Zelenkova současníka, Francesca Bartolomea Contiho, O virgo gratiosa . Instrumentální rámec vytvořily Ouvertura B dur Johanna Friedricha Fasche a Koncert e moll pro flétnu, housle a smyčce (TWV 52) od Georga Friedricha Telemanna. Volba repertoáru předurčila slavnostní a do značné míry virtuózní charakter celého večera. Nasazení hudebníků bylo obrovské, a to i přes (neoznámené) indispozice většiny sólistů. Klid a přirozenost, s jakou Hana Blažíková zpívala náročné pasáže v Zelenkově Salve, byly proto dvojnásob obdivuhodné a chce se říci i typické pro skromné vystupování této vynikající české sopranistky s mezinárodním renomé. Největšího účinku však paní Blažíková dosáhla v závěru této antifony a Contiho árie, kdy instrumentační sazba prořídla a hlasy dosáhly v nesnadné akustice chrámového prostoru ideálního poměru. Markéta Cukrová nejvíce zaujala v suverénně zvládnutém Zelenkově Alma redemptoris mater, úchvatný pak byl společný duet – závěr žalmu Laetatus sum. Především mnohovrstevnaté Zelenkovy partitury jsou plné nezvyklých rytmických figur, kontrapunktických protihlasů a dlouhodechých frází, jež kladou nároky na celý ansámbl. Značná rétoričnost této hudby také přirozeně vede k vynášení motivů, a tak se občas stalo (například v Succure cadenti v Alma redemptoris nebo v druhé části Laetatus sum), že basová skupina na posluchače zaútočila poněkud „přepálenými“ sforzaty. O to více si pak ale všichni vychutnávali pianissima a pizzicata s krásně pointovanými harmonickými změnami, kdy se mohli nejvíce zaskvět také oba instrumentální sólisté – houslista Dmitrij Sinkovskij a flétnistka Jana Semerádová . Mistrné ovládání nástrojů a celková hudebnost obou umělců dávala celému večeru jedinečnou atmosféru – dojem byl ještě znásobený přídavkem, kdy si Sinkovskij pohotově vyměnil housle (u nichž díky totálnímu nasazení již praskla nejvyšší struna) s kolegou Giardinim a dokázal tak publiku své kvality mimořádného interpreta. – Spíše jako post scriptum jedna výtka dramaturgii: první polovina koncertu byla příliš dlouhá, závěrečná Contiho árie (jíž se navíc pořadatelé nedopočítali a rozsvítili sál), mohla být s větším efektem uplatněna až v druhé polovině.

Marc Niubo

Ředitel Ústavu hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se primárně věnuje hudební historiografii, odkrývání minulého, zkoumání skladeb, jejich příběhů, tvůrců, interpretů, kontextů, souvislostí. Jeho dlouhodobým badatelským tématem je italská opera v Praze, badatelsky se také věnuje duchovní hudbě – české i italské, ale primárně v domácím kontextu. Řadě dalších témat, jako např. hudba anglického či španělského baroka, dílo M. A. Charpentiera, W. A. Mozarta, Antonína Dvořáka, otázky provozovací praxe, edičních technik, hudební kritiky, se věnuje spíše příležitostně anebo primárně ve výuce Ústavu hudební vědy.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 700

Novinky emailem

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.