Mapování portrétů v Brně

Druhý z koncertů brněnské filharmonie letošní sezony v budově Janáčkova divadla (navštívený recenzentkou dne 9.12.) zavedl své posluchače do Číny a na Ukrajinu. V jeho první polovině zazněla pětačtyřicetiminutová Mapa (2002) – koncert pro violoncello, video a orchestr čínského skladatele Tan Duna (1957). Skladba hudebně vychází z tradičního folklóru a šamanských rituálů provincie Chu-nan, kraje skladatelova dětství. Hudební estetiku Tan Duna ovlivnilo jak studium na Kolumbijské univerzitě a rozhovory s Johnem Cagem, tak tradice jeho vlastní země – v případě skladby Mapa zejména setkání s „kamenným mužem“. Ten v osmi pozicích, v souladu s osmi trigramy Knihy proměň, promlouval šamanskou vokalizací k větru, nebesům a listům, k příštímu i minulému životu.  „Tato skladba je mou mapou nesmrtelného zvuku muže, který se vrací…“, píše ke své práci skladatel. V metaforické rovině představuje orchestr v devíti rozdílných obrazech přírodu, sólista lidstvo a filmový obraz tradici. Video natočené Tan Dunem je prosté, dokumentární a kongeniálně propojuje dění na pódiu se zanikajícím tradičním životem a zvyky čínského venkova. Dokonalý umělecký tvar propojení obrazu, zvuku, minulosti a současnosti. Výjimečný dojem umocnila jemně osvětlená scéna podbarvená modrými reflektory, které se na děkovačku změnily v červené. Na tři čtvrtě hodiny byli diváci vtaženi do světa staré Číny a to o to intenzivněji, že obrazy podkreslovala živá hudba. Jednoduchost a bezprostřednost rituálů čínského venkova a samozřejmost v přijetí duchovního života a vlastních tradic se odrazila nejen v hudbě, ale i v její interpretaci a přijetí publikem. Nemůžu si pomoct, ale při vší úctě k pěkně, ale spíše rutinně zahranému Musorkgskému, bylo provedení Tan Duna mimořádným zážitkem právě ve společném prožití a ponoření se do díla ve všech třech jeho rovinách. Vynikající byl „nenápadný“ sólista – rezidenční umělec orchestru v tomto roce – violoncellista Matthew Barley. Ten patří k umělcům, pro které je hudba a její zprostředkování důležitější než image, sbírání cen a koncerty ve slavných síních. Tan Dunovu skladbu přednesl samozřejmě, přirozeně, včetně improvizace a různých fines asijské hudby, kterou se, mimo řadu dalších projektů, zabývá.

Alan Buribajev, foto Jiří Jelínek

Druhá polovina večera patřila Obrázkům z výstavy (1874) Modesta Petroviče Musorgského (1839-1881). Tady jakoby orchestr polevil v soustředění a nasazení, v sólo žestích se dokonce v jedné z vět objevilo několik! kanárů, nicméně v celku vyzněly „Kartinky“ pěkně. V poslední větě Velké bráně kyjevské dělal kazašský dirigent Alan Buribajev co bylo v jeho silách, aby orchestr probral k závěrečnému vyvrcholení, což se mu nakonec podařilo a posledních pár taktů skladby vyznělo nádherně, mocně a slavnostně. Koncert se uskutečnil pod záštitou J.E. Jan Thompson OBE, velvyslankyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Foto Jiří Jelínek

Dramaturgie brněnské filharmonie už několik let systematicky zařazuje soudobou hudbu do svých koncertních cyklů. Pečlivě vybírá jednotlivé autory a citlivě je kombinuje s koncertní klasikou. Publikum má tak možnost zjistit, že se soudobé hudby není třeba bát, že může být naopak zajímavá a obohacující. Současné umění by mělo být nezbytnou součástí našich životů nejen v galeriích, na divadle a v tanci, ale i v klasické hudbě, která se po druhé světové válce od svého publika poněkud odchýlila. Ta doba je dávno pryč a ve světě existuje řada skladatelů, píšících zajímavou a kvalitní hudbu. Už aby v Brně stál nový koncertní koncertní sál, který by orchestr inspiroval a který by stvrdil směřování orchestru k tady a teď, k současnému, plnohodnotnému umění. Na dalším z koncertů 19. a 20. ledna 2017 zahraje Matthew Barley The Protecting Veil svého krajana nedávno zesnulého Johna Tavenera.

Sdílet článek:

Aktuální číslo

Nejnovější