pondělí, 12. prosinec 2016

Mapování portrétů v Brně

Napsal(a) 

Matthew Barley, foto Jiří Jelínek Matthew Barleyfoto: Jiří Jelínek

Druhý z koncertů brněnské filharmonie letošní sezony v budově Janáčkova divadla (navštívený recenzentkou dne 9.12.) zavedl své posluchače do Číny a na Ukrajinu. V jeho první polovině zazněla pětačtyřicetiminutová Mapa (2002) – koncert pro violoncello, video a orchestr čínského skladatele Tan Duna (1957). Skladba hudebně vychází z tradičního folklóru a šamanských rituálů provincie Chu-nan, kraje skladatelova dětství. Hudební estetiku Tan Duna ovlivnilo jak studium na Kolumbijské univerzitě a rozhovory s Johnem Cagem, tak tradice jeho vlastní země - v případě skladby Mapa zejména setkání s „kamenným mužem“. Ten v osmi pozicích, v souladu s osmi trigramy Knihy proměň, promlouval šamanskou vokalizací k větru, nebesům a listům, k příštímu i minulému životu.  „Tato skladba je mou mapou nesmrtelného zvuku muže, který se vrací…“, píše ke své práci skladatel. V metaforické rovině představuje orchestr v devíti rozdílných obrazech přírodu, sólista lidstvo a filmový obraz tradici. Video natočené Tan Dunem je prosté, dokumentární a kongeniálně propojuje dění na pódiu se zanikajícím tradičním životem a zvyky čínského venkova. Dokonalý umělecký tvar propojení obrazu, zvuku, minulosti a současnosti. Výjimečný dojem umocnila jemně osvětlená scéna podbarvená modrými reflektory, které se na děkovačku změnily v červené. Na tři čtvrtě hodiny byli diváci vtaženi do světa staré Číny a to o to intenzivněji, že obrazy podkreslovala živá hudba. Jednoduchost a bezprostřednost rituálů čínského venkova a samozřejmost v přijetí duchovního života a vlastních tradic se odrazila nejen v hudbě, ale i v její interpretaci a přijetí publikem. Nemůžu si pomoct, ale při vší úctě k pěkně, ale spíše rutinně zahranému Musorkgskému, bylo provedení Tan Duna mimořádným zážitkem právě ve společném prožití a ponoření se do díla ve všech třech jeho rovinách. Vynikající byl „nenápadný“ sólista – rezidenční umělec orchestru v tomto roce – violoncellista Matthew Barley. Ten patří k umělcům, pro které je hudba a její zprostředkování důležitější než image, sbírání cen a koncerty ve slavných síních. Tan Dunovu skladbu přednesl samozřejmě, přirozeně, včetně improvizace a různých fines asijské hudby, kterou se, mimo řadu dalších projektů, zabývá.

Alan Buribajev, foto Jiří Jelínek Alan Buribajevfoto: Jiří Jelínek

Druhá polovina večera patřila Obrázkům z výstavy (1874) Modesta Petroviče Musorgského (1839-1881). Tady jakoby orchestr polevil v soustředění a nasazení, v sólo žestích se dokonce v jedné z vět objevilo několik! kanárů, nicméně v celku vyzněly „Kartinky“ pěkně. V poslední větě Velké bráně kyjevské dělal kazašský dirigent Alan Buribajev co bylo v jeho silách, aby orchestr probral k závěrečnému vyvrcholení, což se mu nakonec podařilo a posledních pár taktů skladby vyznělo nádherně, mocně a slavnostně. Koncert se uskutečnil pod záštitou J.E. Jan Thompson OBE, velvyslankyně Spojeného království Velké Británie a Severního Irska.

Foto Jiří Jelínek Foto Jiří Jelínek

Dramaturgie brněnské filharmonie už několik let systematicky zařazuje soudobou hudbu do svých koncertních cyklů. Pečlivě vybírá jednotlivé autory a citlivě je kombinuje s koncertní klasikou. Publikum má tak možnost zjistit, že se soudobé hudby není třeba bát, že může být naopak zajímavá a obohacující. Současné umění by mělo být nezbytnou součástí našich životů nejen v galeriích, na divadle a v tanci, ale i v klasické hudbě, která se po druhé světové válce od svého publika poněkud odchýlila. Ta doba je dávno pryč a ve světě existuje řada skladatelů, píšících zajímavou a kvalitní hudbu. Už aby v Brně stál nový koncertní koncertní sál, který by orchestr inspiroval a který by stvrdil směřování orchestru k tady a teď, k současnému, plnohodnotnému umění. Na dalším z koncertů 19. a 20. ledna 2017 zahraje Matthew Barley The Protecting Veil svého krajana nedávno zesnulého Johna Tavenera.

Lenka Nota

Skladatelka, muzikoložka, hudební publicistka a manažerka. Věnuje se propagaci soudobé hudby, její publicistická i tvůrčí činnost z většího dílu souvisí s tématy žen v umění. V roce 2017 dokončila svou první operu věnovanou největší české spisovatelce Boženě Němcové Jsem kněžna bláznů na libreto filmové dokumentaristky Olgy Sommerové. Od roku 1999 je zastupována ochranným svazem autorským OSA. V roce 1998 spoluzaložila ženskou skladatelskou skupinu HUDBABY. Skupina natočila dva kompaktní disky (HUDBABY, Čekám Tě!), které Lenka připravila také jako produkční. Jako hudební publicistka píše již od dob studií odborné články a recenze do časopisů Harmonie, Opus musicum, Hudobný život a Slovenská hudba. Jako externistka spolupracuje s ČRo Vltava, pro kterou pravidelně připravuje autorské pořady věnované soudobé hudbě a kulturnímu dění v České republice, na Slovensku a v Rakousku. O ženské skladatelské tvorbě v Čechách referovala mj. na konferencích věnovaných ženské tématice v Kasselu v Německu, ve Fiuggi v Itálii a v Kragujevaci v Srbsku. Od roku 2007 žije ve Vídni, kde působí jako korektorka ve vydavatelství Universal Edition, publicistka a skladatelka ve svobodném povolání. Pro časopis Harmonie píše od roku 1997.

 

 

 

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.