středa, 31. srpen 2011

Manhattan s vůní kavkazské růže

Napsal(a) 

Manhattan s vůní kavkazské růže, foto © Pražské jaro – Ivan Malý Manhattan s vůní kavkazské růžefoto: © Pražské jaro – Ivan Malý

Představovat podrobně v odborném hudebním tisku jeden z nejpřednějších světových orchestrů, jakým je nejstarší symfonické těleso Spojených států, by mělo informační hodnotu podobnou popisu královny ve šlechtické ročence. 24. května v rámci festivalu Pražské jaro předvedli New York Philharmonic pod taktovkou Alana Gilberta ve zcela zaplněné Smetanově síni symfonickou báseň orchestrální dokonalosti. Nebudu se zabývat detaily, bylo by jich příliš. S jejich výkonem je srovnatelný snad jen festivalový koncert San Francisco Symphony. Takový zážitek je snem posluchače. Je třeba poděkovat vedení festivalu, že dokázalo získat hned dva tak žádané americké orchestry. Parametry obou orchestrů by mohly být inspirací jak pro hráče, tak pro manažery či zřizovatele našich předních symfonických těles. Hudební hostinu zahájil Koncert pro housle a orchestr č. 2 (Sz 112) Bély Bartóka (1936), v provedení Lisy Batiashvili . Téměř třicet let byl tento opus pokládán za jediný Bartókův houslový koncert. Teprve v padesátých letech minulého století byla ve skladatelově archivu nalezena zapečetěná partitura prvního houslového koncertu z roku 1907. Druhý koncert je hudebním ohňostrojem všech barev a tvarů, které instrumentace partitury a technika sólového nástroje umožňují. V jeho struktuře se prolínají prvky dodekafonie a folklóru způsobem typickým pro Bartókovo vyjadřování. Soudě dle struktury temperamentního jazyka a vášnivého citu se možná geny Bartóka a Janáčka někde ve Velkomoravské říši potkávaly... Lisa Batiashvili svým uměním i zjevem víly bájné Kolchidy s kouzelnou lehkostí rozzářila plochy houslového partu do křišťálově průzračné zřetelnosti (kadence 1. věty!). Lyrické a teskné tůně Allegra non troppo protínaly vášnivé výtrysky energie brilantních pasáží a tremol v nevídaném souznění sólistky a orchestru. Magicky meditativní variace Andante tranquillo s dvojhmatovými lamentacemi sólových houslí a hravě virtuózní částí (úžasné pizzicatocol legno smyčců), byly možná nejsilnějším zážitkem večera. Závěrečné Allegro molto uchvátilo dokonalostí a jednolitostí skvěle vysoustružených pasáží nerozeznatelně propojených tutti smyčců a sólistky. Batiashvili je bezesporu jednou z nejzajímavějších představitelek houslového umění své generace. Jiskra její osobnosti a vroucí tónový projev evokují slavnou oistrachovskou školu a připomínají tradici skvělých gruzínských houslistek (Jašvili, Isakadze, atd.). Doufejme, že v Praze brzy uslyšíme i její recitál. Po přestávce zazněla Beethovenova 3. symfonie Es dur „Eroica“ op. 55 . Tuto slavnou skladbu zná dnes snad i nejprostší poslanec, hraje i komentuje se dávno a často ve všech myslitelných variantách. Není proto snadné v její interpretaci čímsi výjimečným a současně přesvědčivým posluchače překvapit. Alan Gilbert a jeho symfonici se ani o nic takového nepokoušeli. Respekt k původnímu zápisu, hráčská dokonalost a vyváženost všech skupin, perfektní souhra, stylová i tempová uměřenost, krásně znělý rozsah celé dynamiky, tónová kultura prodchnutá vnitřním citem a vášní a zcela jistě svědomitá příprava a nastudování dirigentovy koncepce otevřely Beethovenův svět do takové hloubky a zřetelnosti, že málokdy lze něco podobného slyšet. Což bylo jedno z krásných překvapení Pražského jara. Doufejme, že podobného překvapení se lze dožít i s českým orchestrem.

Pravoslav Kohout

Narodil se 27. 11. 1943 v Praze. Otec byl cellista (Smetanovo kvarteto) a matka klavíristka. Od 6 let se učil na housle u prof. dr. Josefa Micky, později u něj na Pražské konzervatoři. R. 1962 byl přijat na AMU (prof. dr. Alexandr Plocek), od r. 1963 do r. 1969 studoval na Moskevské konzervatoři P.I.. Čajkovského u prof. Galiny V. Barinové. Po povin. vojen. službě (1969 AUS) byl členem PKO (Pražského komor. orch. bez dirig.) .R.1972 založil Nové smyčcové kvarteto a v témže roce se stal prof. Teplické konzervatoře, odkud r. 1974 přešel na Plzeňskou konzervatoř. Následkem autohavárie r. 1975 ukončil koncertní činnost (kvarteto pokračovalo s primariem P. Hůlou jako Kocianovo kvarteto). V následujících letech byl pedagogem na Escuela Superior de Música y Dansa v Mexiku, LŠU Voršilská v Praze, Keski-Suomen konservatorio a Mikkelin musiikkiopisto ve Finsku. R. 1992 zpracovával v Praze spec. zadání MŠMT ČR na téma vysokého uměl. školství. Tehdejší hrozba zrušení základního uměleckého školství jej přiměla stát se r. 1993 ředitelem ZUŠ (Praha Smíchov), v letech 1993-2012 byl předsedou Ústřední umělecké rady ZUŠ ČR. 2009 mu byla udělena cena AZUŠ ČR „Za významný přínos atd.“ Po několika operacích levé ruky, od r.1981 do r. 1992 opět občas koncertoval. Od r. 2016 je členem neformální skupiny „Pondělníci“. Nyní se věnuje pouze skladbě a hudební publicistice. Jeho celoživotním koníčkem je tvorba karikatur, koláží a slovních hříček.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.