úterý, 7. květen 2013

Manfred Honeck a karmelitky

Napsal(a) 

Simona Šaturová Simona Šaturová

Manfred Honeck je na vrcholu sil, má dostatek energie k rozpoutání pravých hudebních orgií, ale i dost citu a pokory k přesvědčivému předání niterného poselství. Jeho program s Českou filharmonií , hraný v Rudolfinu (15. 3.) v týdnu již potřetí, byl interpretačně vynikající, ale navíc i dramaturgicky značně neobvyklý. Berliozova Fantastická symfonie vyzněla v druhé polovině večera s plnou orchestrální virtuozitou sól, skupin i pléna, ve své programnosti barvitě a výstižně, nikterak změkčile a bolestínsky, a v závěrečných vizích dokonce značně razantně. Posluchačovy obavy před koncertem, jak jde toto romantické veledílo vlastně dohromady s první polovinou, zaměřenou ryze duchovně a sestavenou navíc trochu disparátně, průběh programu rozptýlil. Honeck měl připraveno překvapení hned na začátku. Závěrečná scéna Poulencovy opery Dialogy karmelitek navázala na pětiminutové Brucknerovo moteto Ave Maria bez přerušení a propojila se s ní naprosto hladce. Niterné acapellové dílko přešlo do proslulého, emocionálně i zvukově plného desetiminutového obrazu popravy řádových sester a spojilo se v jeden působivý výjev vedoucí k rozpoložení obsahujícímu meditaci i pohnutí. Svist a údery gilotiny, imitované bicími nástroji, v divadle mimořádně sugestivní, neztrácejí ani v koncertní síni na otřesnosti. Dramaturgicky navazující, ale především výrazně objevné bylo pak uvedení Stabat mater Karola Szymanowského, půlhodinové, v melodice i výrazu trochu strohé, ale přesto zajímavé skladby. První polovina koncertu tak patřila ve velké míře i pečlivě připravenému Pražskému filharmonickému sboru a v sólech především Simoně Houda ŠaturovéWiebke Lehmkuhl . Spojitost obou částí koncertního večera, jímž oblíbený, dobře disponovaný a naléhavě působící dirigentský host jednoznačně u publika bodoval, lze snad možná logicky a snadno najít, pokud je potřeba o ní uvažovat, a to v paradoxu – v protikladu duchovní opravdovosti na straně jedné a Berliozova parodického výsměchu církvi v závěru symfonie na straně druhé.

Petr Veber

Novinář, hudební a operní kritik, autor textů o hudbě a hudebnících, absolvent hudební vědy na Karlově univerzitě. Přes dvacet let byl zpravodajem ČTK zaměřeným na hudbu, kulturu a církve, od roku 2007 byl pak deset let v Českém rozhlase vedoucím hudební redakce stanice Vltava. Je jedním z průvodců vysíláním stanice D dur. Spolupracovníkem Harmonie se stal hned v počátcích existence časopisu. Přispíval a přispívá také do Lidových a Hospodářských novin a do Týdeníku Rozhlas. Je autorem knihy Václav Snítil a jeho půlstoletí české hudby. Klasickou hudbu považuje za nenahraditelnou součást lidského života. Nejenže za ní rád cestuje, ale také ji ještě stále rád poslouchá.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.