úterý, 12. březen 2013

Malťan v Praze

Napsal(a) 

Malťan v Praze, foto Petr Dyrc/Nachtigall Artists Malťan v Prazefoto: Petr Dyrc/Nachtigall Artists

Před časem jsem se zmínil, že je Joseph Calleja na rodné Maltě národním hrdinou. Dne 24. ledna zpíval díky agentuře Nachtigall Artists opět v Praze, tentokrát propagoval svoje loňské cédečko, na němž vzdal poctu Mariu Lanzovi. Doprovázel jej La Orquesta Sinfónica de Navarra , jenž řídil Frédéric Chaslin . Orchetr má solidní regionální úroveň, leč jeho výkon byl pouze dobrý – velmi slušná předehra k Lalově opeře Le roi d’Ys , naopak slabé provedení části ze suity z Carmen , předehry k Verdiho Sicilským nešporám , Pucciniho symfonického intermezza La tregenda a Massenetovy Meditace s bojácným sólem koncertního mistra.

Calleja je sympatický hlasem i skromným vystupováním. Jeho tenor sice není tak vřelý jako u Lanzy, nicméně technicky je jistější a dynamicky flexibilnější. Byl to koncert, kterým říkám s vlídnou nadsázkou „operní besídka“. Byl nabit známými kousky, které na určité publikum vždy zaberou – Cielo e mar (La Gioconda ), Recondita armonia , E lucevan le stelle (Tosca ), La donna e mobile (Rigoletto ), Mamma (Cavalleria rusticana ), Pourquoi me réveiler (Werther ). Méně frekventované je uvádění Massenetovy opery Le Cid . Frenetický ohlas pobídl Calleju ke čtyřem atraktivním přídavkům – italská canzona, Nessun dorma , Be My Love (titulní píseň jeho alba a vrchol večera), E lucevan le stelle . Jaký byl tedy koncert Josepha Calleji v Praze? Určitě přesvědčil, že patří do současné tenorové Top Ten, zároveň kvůli poctě Lanzovi nezpíval vždy árie pro jeho hlas ideální a nezvrátil ve mně přesvědčení, že Mario Lanza i Luciano Pavarotti byli jedineční a svým způsobem jsou zatím nedostižní.

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.