úterý, 29. červenec 2014

Malé mešní zpívání Kühnova dětského sboru

Napsal(a) 

Kühnův dětský sbor, foto archiv KDS Kühnův dětský sborfoto: archiv KDS

Kühnův dětský sbor patří mezi ta tělesa, která mají interpretaci a propagaci české hudby dlouhodobě ve svém uměleckém programu. K letošním oslavám Roku české hudby se připojil duchovní dramaturgií, kterou původně sestavil pro festival Svato­václavské slavnosti, na nichž v roce 2007 premiéroval Malou ranní mši pro dětský sbor a orchestr Jana Klusáka. Jedná se o svěží neoklasické dílko, kterému sám autor přizná­vá inspiraci Stravinským a Martinů (zkomponoval jej v roce 1957, v posledním ročníku studia na AMU). Vtipně pracuje s textem (liturgický text ordinária neváhá skombinovat s popěvky „la, la“ nebo „bim, bam, bim“) se starými formami (řízná fuga v Gloria, časté archaizující prodlevy a nad nimi samostatná melodicko-rytmická pásma), mísením instrumentálních barev a komplikovanými rytmickými vzorci, což se po poslechu v prostorách kostela Nejsvětějšího srdce Páně na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad jevilo jako ideální partitura pro svěží, intonačně jisté a barevně i dynamicky vyvážené hlasy KDS. Skvělým partnerem byla Kühňatům PKF – Prague Philharmonia, která zpracovala Klusákovu neoklasickou partituru s lehkostí sobě vlastní.

Dirigent Petr Louženský a Kühnův dětský sbor, foto archiv KDS Dirigent Petr Louženský a Kühnův dětský sborfoto: archiv KDS

Stabat Mater Jana Křtitele Vaňhala v druhé půli večera tuto dokonalou lehkost místy postrádala. Orchestr cítil Mariin nářek o poznání svižněji a se sborem se občas rozcházel (asi stejně jako já litoval toho, že rozvláčná Stabat Mater nezazněla v první půli a hravý Klusák až po ní). Nejdůležitějším mužem večera však nebyl ani Vaňhal, ani Klusák, ale umělecký ředitel a dlouholetý sbormistr Kühnova dětského sboru Jiří Chvála, kterému byla před zahájením druhé půle koncertu udělena Zlatá medaile za zásluhy o českou hudbu. „Měl jsem to štěstí, že jsem se ocitl v prostředí maximálně umělecky vypjatém a inspirativním. Mohl jsem spolupracovat s takovými osobnostmi jako Karel Ančerl nebo Václav Neumann a celý svůj život jsem mohl kombinovat podněty z uměleckého i akademického prostředí, za což jsem vděčný,“ uvedl při děkovné řeči se skromností sobě vlastní a s úctou k (nejen české) hudbě pan profesor.


Psáno pro: HARMONIE 8/2014

Michaela Vostřelová

Narodila se ve městě Bedřicha Smetany, první hudební vzdělání získala ve městě Bohuslava Martinů. Bakalářské studium hudební vědy v Olomouci ukončila prací o raném vokálním díle Martinů, brněnské magisterské studium jejím rozšířením pod vedením Miloše Štědroně. Písněmi, tentokrát Ebenovými a Schubertovými, završila i studium zpěvu na Pardubické konzervatoři pod vedením Hany Medkové. Badatelskou práci si vyzkoušela v Centru Bohuslava Martinů, pedagogickou v ZUŠ Ratibořická, novinářskou v Harmonii, kde se od roku 2011 učí, jak hudbu slyšet a jak o ní psát. Je editorkou webu, který právě čtete.

Komentáře

Czech English French German Italian Portuguese Spanish

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.