čtvrtek, 14. duben 2016

Maják, který udává směr

Napsal(a) 

Foto Petra Hajská Foto Petra Hajská

Již potřetí se konal koncert společného orchestru žáků základních uměleckých škol a členů České filharmonie. Vloni to bylo ke Dni hudby 21. 6. a o vedení se podělili dva dirigenti – Ladislav Cígler (Smetana: Šárka z Mé vlasti) a Jiří Bělohlávek (Dvořák: 8. symfonie). Letos dirigoval 10. 4. celý koncert pouze šéfdirigent České filharmonie a posunul laťku o kus výš – Mendelssohn-Bartholdy: koncertní předehra Pohádka o krásné Meluzíně, Schubert: Symfonie č. 7 h moll „Nedokončená“ a Musorgskij: symfonická báseň Noc na Lysé hoře.

Pořadatelem byla ve spolupráci s Asociací ZUŠ Česká filharmonie a s 23 filharmoniky spolupracovalo 81 opět pečlivě vybraných  hudebníků a hudebnic základních uměleckých škol (Uničov, Jindřichův Hradec, Prachatice, České Budějovice, Benešov, Říčany, Lysá nad Labem, Františkovy Lázně, Litvínov, Mladá Boleslav, Písek, Zábřeh, Chomutov, Kolín, Hradec Králové, Vimperk, Klášterec, Olomouc, Ústí nad Orlicí, Chabařovice, Sezimovo Ústí, Ústí nad Labem, Přerov,  Zlín, Soběslav, Nymburk, Karlovy Vary, Kralupy nad Labem, Litoměřice, Neštěmice, Cheb, Most, Praha). Generální ředitel ČF David Mareček označil koncert za „vzácný a potřebný“. Vzácný vskutku byl, neboť když si představím, kolik práce stálo za přípravou a realizací přibližně padesáti minut hudby, tak žákům, jejich pedagogům, „přípravným dirigentům“ Ladislavu Cíglerovi, Markovi Šedivému a Vojtěchu Jouzovi, lidem z České filharmonie a šéfdirigentu Jiřímu Bělohlávkovi patří ocenění a respekt. Ocenění náleží také přístupu členům orchestru České filharmonie, kteří se pro projekt nadchli a vložili do něho hodně času práce. (Byli to například Irena Herajnová, zástupce koncertního mistra primů, hobojistka Jana Brožková, klarinetista Jan Brabec, flétnista Otto Reiprich, fagotista Tomáš Františ nebo hornista Jan Vobořil.) 

Foto Petra Hajská Foto Petra Hajská

Nadšení mladých hudebníků a hudebnic bylo nejen viditelné a slyšitelné, ale i literární. Jako příklad vybírám několik „zuškových“ ohlasů: „Díky této zkušenosti jsem získal maják, který mi bude v průběhu let udávat směr.“ „Tato zkušenost mi dala mnoho, ale to nejdůležitější je asi chuť hrát, která v průběhu let pomalu vyprchávala.“  „Jsem student Gymnázia, ale tento projekt mě přinutil přemýšlet opět o dávno zahozeném tématu: Gymnázium, nebo konzervatoř?“ A na konec jedna poetická reflexe: „Nádherná akustika Rudolfina mi připomínala proud potoka, ve kterém teče křišťálově čistá a průzračná voda. Voda v potůčku se v průběhu následujících měsíců měnila v proudy vody řeky svatého Vavřince. Když v tu chvíli přišel den D a přišel Jiří Bělohlávek. Nával vášně, adrenalinu, pocitů se v mém těle valil jako voda, která padá z Niagarských vodopádů obrovskou rychlostí. – Byl to neskonale krásný zážitek, na který nikdy v životě nezapomenu.“

Jaký byl samotný koncert? Měl atmosféru, která není v Rudolfinu častým hostem a  byl velmi příjemný. Samozřejmě měl daleko k dokonalosti nejen profesionálních těles, ale i například orchestru Pražské konzervatoře nebo některých amerických a evropských mládežnických orchestrů. Největší rezervy byly v intonaci (zvláště dechových nástrojů), přesnosti a čitelnosti; samozřejmě ani na zvukovou kvalitu nelze aplikovat měřítko profesionálů, nicméně celkový zvuk byl dobrý a jako posluchač jsem si večer užil.  (Sóla hráli členové ČF  a postarali se o doladění svých nástrojových skupin.) Jiří Bělohlávek vedl mladé lidi ve finalizaci hlavně k procítění zpěvnosti všech skladeb, jejich nálad a proměn, k pochopení stavby formy, obsahu i étosu hudby. Půlroční příprava a vedení při koncertu pak vyústilo ve výsledek, na nějž mohou být všichni aktéři hrdí. Nejlepší pocit jsem měl z náročného Schuberta, který byl zvládnut na pozoruhodné úrovni. V logice hudby zakončil koncert Musorgskij, ale právě Schubert se vydařil nejlépe. Možná měl koncert, jak bylo původně avizováno, zakončit…

Co tento projekt přinesl? Určitě aktivaci vybraných žáků a studentů i příklad pro ostatní. Stejně důležitý je signál do veřejnosti a rozhodná záštita a podpora ZUŠ, což ostatně souzní s deklarací Česká filharmonie o podpoře základního hudebního školství, kterou vedení orchestru vyslovilo v souvislosti se spoluprací s nadací Magdaleny Kožené (http://www.casopisharmonie.cz/aktuality/magdalena-kozena-zalozila-nadacni-fond-citi-potrebu-podporovat-ceske-zusky.html).  V neposlední řadě koncert pozitivně přispěl k propagaci zušek. Určitě máme důvod se těšit na podobný koncert v roce 2017!

Luboš Stehlík

Mým rodným městem jsou Pardubice, kde jsem se učil hrát na housle a violu. Housle a zpěv jsem studoval na Konzervatoři pro mládež s vadami zraku v Praze. V témže městě absolutorium oboru hudební věda na FF UK. Do pracovního procesu vstoupiv ještě před vysokou školou ročním pobytem v Pěveckém sboru AUS. Po skončení muzikologie, kde moji diplomovou práci vedl Petr Eben, nastoupil jsem v roce 1984 do knižní redakce nakladatelství Editio Supraphon. Od roku 1989 jsem působil několik let v Pěveckém sboru Českého rozhlasu. Po jeho vymazání z českého hudebního života  jsem se stal v roce 1994 členem týmu, později šéfredaktorem časopisu Harmonie, který se brzy stal nejlepším tištěným hudebním médiem České republiky. Jsem partnerem manželky nejlepší ze všech, otcem tří dětí a dědečkem (zatím) sedmi vnoučat.

Komentáře

Harmonie vychází za podpory

Ministerstvo kultury ČRNadace Český hudební fondNadace Leoše JanáčkaNadace Bohuslava Martinů

 

Naši partneři

Muzikus - magazín nejen pro muzikantyAlterecho - platforma pro současnou hudební kulturu

Chcete inzerovat? Máte dotaz?

+420 266 311 701

Novinky emailem

csenfrdeitptes

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam, poskytování funkcí sociálních médií a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.