Mahlerovu Třetí symfonii komponovanou pro alt, ženský a chlapecký sbor a velký orchestr slyšelo pražské obecenstvo poprvé v roce 1904 přímo pod skladatelovou taktovkou. Na sklonku minulého roku (4. a 5. 12., Rudolfinum, Praha) jsme mohli monumentální dílo vyslechnout na dvou koncertech České filharmonie v čele se světoznámým a všestranně založeným umělcem Christophem Eschenbachem , který je nejen skvělým dirigentem, ale i příležitostně vystupujícím klavíristou.
Na koncertě 5. prosince dával orchestr první větou počínaje znát, že dokáže aktivovat celou škálu působivých výrazových a zvukových prostředků a disponuje dobrými sólisty. Nicméně četné exponované výstupy jednotlivých skupin v Mahlerově partituře prozradily na některé sekce jisté rezervy. Ty se týkaly ne ideální technické a intonační čistoty zvláště žesťů (i když je nutné zmínit krásný zvuk horen) a také místy ne zcela přesvědčivé souhry – natolik důležité, aby se zvuk orchestru ve výsledku sjednotil v ničím nenarušovaný zvukový proud. Úspěšně zvládnutým úskalím pro šestnáct hráčů 1. houslí byly choulostivé party druhé věty, přesto mohl být zvuk ještě koncentrovanější do čistší linie a tempové přechody mohly působit jistěji. Třetí věta byla nasazena v příjemně plynoucím tempu, její subtilně provedené proplétající se sólové hlasy byly stmeleny ve skutečně narativně znějící průběh. Známého trumpetového sóla ozývajícího se pootevřenými dveřmi z předsálí se ujal Jaroslav Halíř . První trumpetista České filharmonie je nechal vyznít krásným měkkým a čistým tónem. Ačkoli by mohlo sólo znít i více „z dálky“, zvolený způsob provedení byl zřetelný a o to lépe vynikly fráze přes místy zvučnější orchestrální doprovod.
Niterným a hlasově kultivovaným projevem zaujala sólistka Lioba Braun , která se s pečlivou výslovností zhostila altového partu dalších dvou vět symfonie. Spolu s ní se představily členky Českého filharmonického sboru Brno sbormistra Petra Fialy a tradičně dobře připravený Kühnův dětský sbor vedený Jiřím Chválou , jehož využití však bylo, vzhledem k tomu, že je obsazen téměř samými dívkami, v kompozici předepsané pro barevně odlišný chlapecký sbor, sporné. Vnitřně zasahující provedení závěrečné části díla, kterou dirigent udržel v nepolevujícím napětí, neslo veškeré atributy pro to, aby vytrhlo vnímání posluchačů z pozemských časoprostorových dimenzí. Dirigentu Eschenbachovi se podařilo v jeho pojetí vystihnout všechny výrazové polohy náročného díla a otevřít posluchačům Mahlerův myšlenkový prostor, do kterého mnohdy není snadné proniknout. Za nevšední večer se publikum v zaplněné Dvořákově síni Rudolfina odvděčilo potleskem vstoje.
